43 C 348/2023-91 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 12. 6. 2023, který byl převeden do rejstříku C dne 3. 10. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 286 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny prostředky převodem na účet ve výši 27 500 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 8. 11. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené lhůtě dne 15. 11. 2023. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně i žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavili, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného. 5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, výzvami, předžalobní výzvou, bilancí, sdělením banky. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní prokázána, a to ani přes výzvu k odstranění vad žaloby, ani na základě poučení daného u jednání ve věci. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona dostatečným způsobem posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací opatřených v potřebném rozsahu a vyhodnocených v souladu se zákonem. 17. Soud otázku posouzení úvěruschopnosti hodnotil bedlivě, neboť žalobkyně předložila určitě podklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Prokazovala výdajovou stránku, když doložila bydlení žalovaného u rodičů a s tím související náklady. Výdajovou stránku dokládala i provedenými statistickými propočty. Soud však dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy z důvodu absentujícího dostatečného posouzení úvěruschopnosti, neboť žalobkyně sice v doplnění žaloby k výzvě soudu poukazovala na ověření žalovaného v rejstříku ISIR a rejstříku exekucí, v nebankovních registrech, avšak toto zůstalo v rovině tvrzení, žalobkyně nedoložila žádné podklady k prokázání skutečného provedení lustrace registrů a jejích výsledků. 18. Zejména pak v rovině příjmové sice opatřila dvě výplatní pásky žalovaného, avšak takový postup je nedostatečný za situace, kdy není doloženo, na základě jakého smluvního vztahu byly prostředky vypláceny, zda se jednalo o řádnou pracovní smlouvu, jiný typ poměru podle zákoníku práce, na jakou dobu byla smlouva uzavřena, a tedy na jakou dobu měl žalovaný garantován stabilní příjem, v jaké výši a jakým způsobem byl jeho příjem upraven smluvním ujednáním se zaměstnavatelem. Pokud se týká výdajů, pak žalobkyně sice doložila výši příspěvků na bydlení 3000 Kč, avšak žádným způsobem nejen že neobjektivizovala, ale ani v podkladu posouzení úvěruschopnosti nezohlednila další výdaje žalovaného na jeho živobytí, tedy zcela mimo posouzení zůstaly náklady na stravu, ošacení, cestovné, případnou zdravotní péči a léky, náklady na zájmovou činnost, jiné pravidelné či nárazové, ba i nahodilé výdaje, neboť i s těmi je třeba v přiměřeném rozsahu počítat. 19. Za dané situace je třeba dospět k nevyhnutelnému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. 20. V té souvislosti soud přihlédl rovněž k tomu, že i pokud by snad shledal platnost smlouvy z důvodu akceptovatelného posouzení úvěruschopnosti, byl by nucen zkoumat platnost smlouvy i z dalších hledisek zákona, zejména přiměřenosti úrokové sazby sjednané ve výši 28,17 %, která však několikanásobně přesahovala běžné úrokové sazby, neboť podle statistických údajů ČNB byla obvyklá úroková sazba úvěrů na spotřebu v daném období 9,62 %, mimoto ve výši smluvního úroku nebyla zohledněna úprava zákonem 186/2020 Sb. Rovněž by soud nemohl přehlížet kumulaci řady dílčích úhrad nárokovaných na žalovaném nad rámec jistiny úvěru, kdy vedle úroku byla dále nárokována smluvní pokuta stanovená denní sazbou, mimoto smluvní pokuta stanovená pevnými částkami, dále též náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky, kdy ve svém součtu se jedná o nároky, které podstatným způsobem navyšují celkové úhrady nárokované na žalovaném. Finálně pak bylo by třeba přihlédnout i k tomu, že byla sjednána výše úvěru 30 000 Kč, avšak reálně bylo vyplaceno pouze 27 500 Kč, kdy rozdíl ve výši 2500 Kč byl bezprostředně stržen na úhradu zprostředkovateli úvěru, aniž by bylo prokázáno, jaká byla pozice tohoto zprostředkovatele, jakou reálnou činnost při poskytnutí úvěru vykonával. 21. Nebylo proto možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 22. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru vyplaceny prostředky ve výši 27 500 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil ničeho. 23. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 27 500 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 24. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 29. 4. 2023, neboť zesplatnění smlouvy spolu s předžalobní upomínkou bylo žalovanému odesláno dne 25. 4. 2023, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 42 verte, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému 3. pracovní den po odeslání, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 25. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy ž