43 C 54/2023-62 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 26. 10. 2022, který byl postoupen zdejšímu soudu dne 14. 2. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 921,11 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč, žalovaný uhradil 2900 Kč, zbývající dlužná částka ze smlouvy byla žalovaným uhrazena v části 9000 Kč, ve zbytku nebyla uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 25. 4. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno po marném uplynutí soudem stanovené lhůty dne 15. 5. 2023. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného. 5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů dokumentací k postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, výpisem úkonů, posouzením úvěruschopnosti, smlouvou o úvěru. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k odstranění vad žaloby, ani na základě poučení daného u jednání ve věci. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací opatřených v potřebném rozsahu a vyhodnocených v souladu se zákonem. 17. Poskytovatel úvěru v rámci žádosti o úvěr zaznamenal určité údaje ohledně žalovaného, avšak v toliko fragmentární podobě, vycházeje zejména ze sdělení samotného žalovaného, aniž by tyto byly objektivizovány, jak ukládá zákon. 18. Na příjmové straně byl uveden invalidní důchod ve výši 10 873 Kč, k tomu dále přiloženo několik ústřižků složenek dokládajících výplatu invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, přičemž nebylo dále poskytovatelem ověřováno, např. rozhodnutím o přiznání této dávky, po jakou dobu má či do budoucna bude mít žalovaný na důchod nárok, změna výše, popř. případný vliv na potencialitu příjmů a výdajů s ohledem na to, že se jedná o invaliditu třetího stupně, rovněž s ohledem na to, že žadatel byl uveden jako svobodný s bez osob závislých na něm výživou, nebylo zjišťováno, s kolika osobami bydlí ve společné domácnosti a jaký vliv má tato okolnost na osobní a majetkové poměry žalovaného. 19. Na výdajové straně byly uvedeny náklady na bydlení 3000 Kč a na domácnost 3410 Kč, přičemž zejména v případě nákladů na bydlení bylo namístě objektivizovat tyto náklady s ohledem na uvedený druh bydlení žalovaného coby bydlení nájemní, když tato částka je zjevně podhodnocena oproti standardním tržním nájemním vztahům. Nebylo dále blíže uvedeno, o jaké výdaje se jedná v případě výdajů na domácnost, není zřejmé, jak byly hodnoceny či zohledněny náklady na stravu, ošacení, léky, další nezbytné, pravidelné či i nahodilé výdaje, neboť i ty je třeba přiměřeně zohledňovat. 20. Za dané situace je třeba dospět k nevyhnutelnému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. 21. Nebylo proto možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 22. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru vyplaceny prostředky ve výši 10 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 2900 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 7100 Kč. 23. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 7100 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 24. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 29. 6. 2022, neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalovanému odesláno dne 23. 6. 2022, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 40, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému 3. pracovní den po odeslání, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 25. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 26. Lhůta k plnění byla stanoven