43 C 72/2023-58 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 25. 4. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 3. 3. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 154,40 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne [datum], na jejímž základě byly žalované vyplaceny prostředky na úvěrový účet vedený u žalobkyně ve výši 15 000 Kč, žalovaná uhradila 6800 Kč, ve zbytku dlužná částka ze smlouvy nebyla uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 22. 5. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené lhůtě dne 5. 6. 2023. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované. 5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smlouvou o úvěru, bilancí, zesplatněním, výzvou, modelací, úvěruschopností. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k odstranění vad žaloby, ani na základě poučení daného u jednání ve věci. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací opatřených v potřebném rozsahu a vyhodnocených v souladu se zákonem. 17. Poskytovatel úvěru v rámci žádosti o úvěr zaznamenal pouze určité dílčí údaje týkající se žalované, avšak tyto nezjistil komplexně, žádným způsobem je nevyhodnotil. Žalovaná ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované předložila soudu toliko výpis z běžného účtu žalované, vedený u jiné banky, dále sdělila, že bylo vycházeno z příjmu žalované ve výši 24 000 Kč. 18. Žalobkyně ověřila pouze dílčí údaj o příjmu žalované, a to navíc pouze vycházejíc pouze z údaje sděleného žalovanou, když tento nemá podklad v předloženém výpise z účtu vedeného u jiné banky, zejména nebylo nijak ověřeno a prokázáno, o jaký pracovní poměr, na jakou dobu, u jakého zaměstnavatele, s jakým stabilně dosahovaným příjmem se jedná. 19. Ohledně výdajové stránky pak nebylo zjištěno ničeho, když žalobkyně nedoložila soudu, že by jakýmkoli způsobem zkoumala pravidelné výdaje žalované, její náklady na bydlení, energie, zajišťování základních životních potřeb, další pravidelné či i nahodilé výdaje, neboť i ty je třeba přiměřeně zohledňovat. Žádným způsobem neověřila osobní situaci žalované, tedy s kolika osobami žije ve společné domácnosti, kolik osob je na ni odkázáno výživou, jaké jsou další příjmy domácnosti. 20. Odpovídající údaje nebyly v podstatném rozsahu vůbec zjištěny, jak uvedeno výše, nemohly tak být ani srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vyhodnoceny, tak aby bylo zjevné, na základě jakých výsledků posouzení žalobkyně dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované. 21. V té souvislosti soud pro úplnost dodává, že žalovaná neměla u poskytovatele dříve vedený běžný účet, nebyly prokázány ani jiné bankovní produkty, které by žalovaná měla u žalobkyně aktivovány a jejichž využívání by bylo možno zohlednit v otázce posouzení úvěruschopnosti. K tomu bylo žalobkyní dále sděleno, že úvěr byl poskytnut prostřednictvím internetu, přes internetový kanál iLoan. 22. Takové posouzení úvěruschopnosti nelze než hodnotit jako zcela nedostatečné, neodpovídající požadavkům zákona a judikatury vrcholných soudů. Za dané situace je třeba dospět k nevyhnutelnému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. 23. Nebylo proto možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 24. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru vyplaceny prostředky ve výši 15 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná uhradila celkem 6800 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 8200 Kč. 25. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 8200 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované reálně vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno. 26. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 31. 3. 2022, neboť první prokázaná výzva k úhradě dluhu byla žalované odeslána dne 25. 3. 2022, jak prokázáno podacím archem na čl. 23, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 27. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila žalobkyni. Pokud snad se žalovaná na adrese, kterou sdělila žalobkyni, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama žalobkyni sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v