43 C 75/2023-209 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 11. 11. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 7. 3. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 160 007,55 Kč s příslušenstvím, sestávající 1) z částky 100 820,23 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne [datum], [číslo] kdy na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty převodem na účet peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč, dále 2) z částky 59 187,32 Kč, z titulu dohody o podmínkách, za kterých nebude pohledávka žalobce coby věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum], [číslo] přičemž nárokovaná částka představuje smluvní pokutu dle této dohody. Dlužné částky nebyly žalovaným uhrazeny, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Usnesením ze dne 22. 5. 2023 byla žalobkyně podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobkyně žalobu ve stanovené lhůtě doplnila podáním ze dne 1. 6. 2023. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 6. 2023, k jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 5. Žalobkyně u jednání uvedla, že je žalováno z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným, kdy pro nesplácení bylo od smlouvy odstoupeno, jsou vymáhány částky dle žaloby. Co se týká úvěruschopnosti, úvěr byl poskytován bankou, úvěruschopnost byla posuzována dle bankovních standardů. Žalobkyně u jednání nebyla schopna sdělit informace o tom, zda byl žalovaný klientem banky již před uzavřením smlouvy o úvěru. 6. Jednání bylo odročeno na 25. 7. 2023, přičemž žalobkyni byla stanovena povinnost podle § 118b odst. 1 věty druhé o.s.ř., doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy dle výzvy soudu, na tuto výzvu žalobkyně reagovala v soudem stanovené lhůtě reagovala podáním ze dne 14. 7. 2023. Z účasti u odročeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného. 7. Soud dále vycházel z listinných důkazů dohodou, oznámením banky, sazebníkem, předžalobní výzvou, smlouvou o půjčce, zesplatněním, VOP, smluvní dokumentací, výzvami, rámcovou smlouvou, dokumentací k postoupení, výpisy z úvěrového účtu, výpisy poplatků, modelací, bilancí. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, a žalovaným, je v tomto rozsahu důvodná. 11. Soud předně dospěl k závěru, že nejsou dány pochybnosti o platnosti smlouvy vzhledem ke způsobu uzavření, když předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena osobně na pobočce banky a v návaznosti na dlouhodobý smluvní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, u které měl žalovaný dlouhodobě od června 2017 veden běžný účet. 12. Soud rovněž neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z údajů o jeho dalších závazcích, prověřením bankovních a nebankovních registrů. Zejména pak při posouzení úvěruschopnosti vycházel z podrobných údajů zjištěných prostřednictvím poskytování dalších bankovních služeb žalovanému, který měl u právní předchůdkyně žalobkyně dlouhodobě veden běžný účet. 13. Rovněž soud neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů ověřených v rámci dlouhodobého poskytování bankovních služeb žalovanému, kdy poskytovateli byly doloženy komplexní údaje o příjmech, výdajích, dalších závazcích žalovaného, využité v rozsahu umožněném zákonem pro navazující sjednání odlišného bankovního produktu, mimoto žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které zasadila do kontextu údajů, které již měla k dispozici, dále prověřila modelovými propočty příjmových a výdajových poměrů vycházejíc z údajů o poměrech žalovaného, dále prověřením bankovních registrů a údajů o závazcích žalovaného, které měla k dispozici z interních databází. 14. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně u jednání soudu přehledně a srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 15. Byl prokázán nárok na částku 100 820,23 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 86 150,10 Kč, jak prokázáno bilancí čerpání a úhrad úvěru, výpisy z úvěrového účtu, dále ze smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění 29. 8. 2019 ve výši 4014,37 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění 29. 8. 2019 ve výši 198,79 Kč, byly prokázány výše a důvod nároku na úhradu v celkové výši 10 106,97 Kč coby součtu dílčích poplatků podle sazebníku ve výši 499 Kč, kdy sazebník byl předložen soudu, a smluvní pokuty za období navazující na zesplatnění do 31. 11. 2019 ve smluvně sjednané výši, dále byl prokázán nárok na úhradu v celkové výši 350 Kč coby nákladů na vymáhání. 16. Byl prokázán rovněž nárok na příslušenství pohledávky, kdy byl nárokován zákonný úrok z prodlení ode dne 30. 8. 2019, tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluhu postupem předvídaným smluvním ujednáním mezi stranami, při zohlednění následných dílčích úhrad žalovaného, podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl v souladu se zákonem nárokován v kapitalizované podobě ke dni 20. 2. 2022, následně byl nárokován v odpovídající roční procentní sazbě do zaplacení. 17. K tomu soud ověřil, že úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 10,90 %, což je úroková sazba, která zjevně významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zcela odpovídá tehdy běžné úrokové sazbě, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ úvěru byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ve výši cca 8,32 % ročně. 18. Současně bylo u jednání žalobkyní tvrzeno a prokázáno předloženou bilancí, že k prvotnímu prodlení žalovaného došlo před účinností novelizace zákona o spotřebitelském úvěru zákonem č. 186/2020 Sb., s účinností od 24. 4. 2020, upravující limitaci nároku poskytovatele pro případ dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů. 19. Výrokem I. proto bylo žalobě v uvedené části vyhověno. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Žaloba byla oproti tomu shledána nedůvodnou v části, ve které žalobkyně nárokovala smluvní pokutu ve výši 59 187,32 Kč, z titulu dohody o podmínkách, za kterých nebude pohledávka žalobce coby věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum], [číslo]. 21. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že nelze přihlížet k ujednání čl. IV. bodu 4.1. dohody, kterými byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný ve smyslu čl. III. bodu 3.1 dohody neuhradí řádně a včas některou měsíční platbu, popř. zbývající dlužnou částku dle vyčíslení žalobkyně. Jedná se o smluvní ujednání, které je třeba podřadit pod § 1812 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. 22. Soud takto hodnotil předmětné ujednání za situace, kdy se nejednalo o smluvní ujednání obsažené v původní smlouvě o úvěru, ale o ujednání obsažené v dodatečně uzavřené dohodě, kterou žalovaný uzavřel dodatečně s žalobkyní poté, co byla pohledávka ze smlouvy o bankovní půjčce postoupena na žalobkyni, přičemž tímto ujednáním byla žalovanému pro případ, že dluh nebude řádně splácen, stano