8 C 105/2023-67 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 9.008,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 18.027,27 Kč. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 24. 12. 2005 smlouvu o půjčce, na základě, níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 10.000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit poskytnutou částku včetně souhrnného poplatku 6.640 Kč formou 52 splátek po 320 Kč týdně, kdy poslední splátka měla být zaplacena 23. 12. 2006. Žalovaný však celkem zaplatil pouze 1.650 Kč. Tato částka byla započtena na jistinu a na poplatek, žalovaný tak dluží na jistině 9.008,41 Kč, přičemž nesplacený souhrnný poplatek žalobce nenárokuje. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 18. 12. 2020. Kapitalizované úroky z prodlení ve výši 18.027,27 Kč byly vypočteny z dlužné jistiny 9.008,41 Kč za dobu od 16. 4. 2006 do 18. 12. 2020. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 19. 12. 2005 uzavřel původní věřitel [právnická osoba], [IČO], s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] v níž původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému půjčku 10.000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc souhrnný poplatek 6.640 Kč. Celkovou částku 16.640 Kč měl žalovaný splatit formou 52 splátek ve výši 320 Kč týdně, přičemž první splátka byla splatná sedmého dne od uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě, že v hotovosti převzal celou částku půjčky 10.000 Kč. Na druhé straně smlouvy se nacházejí smluvní podmínky. Podle čl. 8 v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Podle přehledu plateb uhradil žalovaný na půjčku celkem 1.650 Kč, z toho 1.600 Kč zaplatil 31. 12. 2005 a 50 Kč zaplatil 8. 4. 2006. 4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce bylo zjištěno, že dne 18. 12. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. V seznamu postoupených pohledávek se na straně 52 nachází i pohledávka za žalovaným pod pořadovým [číslo]. Dopisem z 6. 1. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán dne 1. 2. 2021 doporučeně. Žalovaný žalobci dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě žalobce ze dne 11. 11. 2021, která byla žalovanému odeslána doporučeně dne 12. 11. 2021. 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který k témuž dni zrušil občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se však vznik závazkového vztahu mezi původním věřitelem a žalovaným a práva a povinnosti z něj vzniklé včetně postoupení pohledávky budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., neboť k uzavření žalované smlouvy o půjčce došlo v roce 2005. 6. Na smlouvu o půjčce použil soud ustanovení § 657 až § 658 občanského zákoníku, která tento smluvní typ upravují. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Smlouva o půjčce má reálnou povahu, což znamená, že vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. V daném případě došlo mezi původním věřitelem a žalovaným nejen k uzavření smlouvy o půjčce, ale zároveň také k tomu, že původní věřitel předal v hotovosti žalovanému dohodnutou částku 10.000 Kč. Původnímu věřiteli tedy vzniklo právo požadovat po žalovaném jakožto dlužníkovi vrácení půjčky. 7. Ve smlouvě o půjčce nebyly dohodnuty úroky, nýbrž souhrnný poplatek 6.640 Kč. V této souvislosti soud považuje za právně významné tyto skutečnosti. Dohodnutou poskytnutou částku 10.000 Kč se žalovaný zavázal splatit formou 52 splátek po 320 Kč týdně tak, že celkem měl původnímu věřiteli uhradit 16.640 Kč, z čehož na souhrnný poplatek připadá 6.640 Kč. Znamená to tedy, že za dobu jednoho roku měl podle smlouvy žalovaný zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny 10.000 Kč ještě 66,4 % z této jistiny. Takovouto odměnu za poskytnutí půjčky soud považuje za nepřiměřeně vysokou. Jde o spotřebitelskou smlouvu, a původní věřitel při jejím uzavírání byl ve fakticky výhodnějším postavení, neboť měl odbornou převahu nad žalovaným jakožto spotřebitelem, které mu poskytoval své služby v podobě půjčky. Proto lze od původního věřitele vyžadovat a očekávat, že se ve vztahu k žalovanému jakožto spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Ve smlouvě není vůbec specifikováno, které složky jsou zahrnuty v souhrnném poplatku 6.640 Kč. Nebylo tedy možné rozlišit jednotlivé druhy nákladů či odměn, tvořících tento poplatek. Soud za těchto okolností tento souhrnný poplatek pokládá za nepřiměřeně vysoký a neobvyklý až do té míry, že se příčí dobrým mravům. Ujednání o tomto poplatku ve smlouvě o půjčce soud proto posoudil jako neplatné v souladu s ustanovením § 39 občanského zákoníku. Jde o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by bylo nutné, aby některá ze smluvních stran neplatnost namítla. 8. Soud tedy vycházel z toho, že povinností žalovaného bylo vrátit původnímu věřiteli pouze poskytnutou částku 10.000 Kč. Žalovaný na půjčku uhradil 1.650 Kč, a zbývá mu tedy doplatit 8.350 Kč. 9. Pokud jde o úroky z prodlení, vycházel soud za toho, že povinností žalovaného bylo splatit půjčku v týdenních splátkách, přičemž první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření této smlouvy, tedy dne 26. 12. 2005, a poslední splátka měla být zaplacena 23. 12. 2006. Žalovaný se tedy dostal do prodlení ve smyslu § 517 odst. 1 občanského zákoníku již se zaplacením první splátky, když svoji první platbu provedl až 31. 12. 2005. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že v případě nesplnění povinnosti zaplatit splátku na původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé části půjčky, včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Toto ujednání je v souladu s ustanovení § 565 občanského zákoníku, podle něhož může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto, anebo v rozhodnutí určeno, přičemž toto právo může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. V řízení však nebylo prokázáno, a žalobce ani netvrdil, že by původní věřitel požadoval zaplacení celého zbytku dluhu, tedy půjčky, najednou, ani kdy se tak mělo stát a jakou formou. Soud tedy má za to, že žalovaný se dostával do prodlení se zaplacením každé jednotlivé týdenní splátky zvlášť vždy ode dne následujícího po její splatnosti, a neztotožnil se s názorem žalobce, který požaduje úrok z prodlení již od 16. 4. 2006 z celé žalované částky. S ohledem na shora uvedené platby žalovaného byl ke dni 16. 4. 2006 žalovaný v prodlení se zaplacením částky 3.470 Kč, což je rozdíl mezi částkou 5.120 Kč, která k témuž dni měla být již zaplacena, a celkovou uhrazenou částkou 1.650 Kč. Následně měl žalovaný zaplatit ještě 15 splátek po 320 Kč a poslední platbu 80 Kč, aby uhradil původnímu věřiteli celou jistinu půjčky 10.000 Kč. Splatnost těchto plateb byla ve dnech 17. 4., 24. 4., 1. 5., 8. 5., 15. 5., 22. 5., 29. 5., 5. 6., 12. 6., 19. 6., 26. 6., 3. 7., 10. 7., 17. 7., 25. 7. a 30. 7. 2006. Ve dnech následujících se žalovaný dostal do prodlení s úhradou zmíněných splátek, a od těchto dnů původnímu věřiteli náleželo právo na úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je stanovena v § 1 vládního nařízení 142/1994 Sb. ve znění vládního nařízení 163/2005 Sb. Žalobce kapitalizoval úrok z prodlení z žalované částky za dobu od 16. 4. 2006 do 18. 12. 2020. So