8 C 20/2023-114 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Původní žalobce [právnická osoba], [IČO], se žalobou podanou dne 16. 6. 2022 domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 30.473,54 Kč s úrokem 8,25 % ročně za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z téže částky za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 12. 11. 2014 rámcovou smlouvu o finančních službách, smlouvu o účtu a smlouvu o kontokorentním úvěru. Původní věřitel zřídil a vedl pro žalovaného účet č. [bankovní účet]. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán na 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok z úvěru 18,9 % ročně a ve smlouvě bylo dohodnuto, že původní věřitel je oprávněn připisovat k jistině úvěru splatné úroky a ceny za služby. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a splatit kontokorent včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Žalovaný však své povinnosti porušil, překročil sjednanou výši kontokorentu a na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši žalované částky. Původní věřitel proto úvěr ke dni 31. 7. 2020 zesplatnil a převedl pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaná částka představuje jistinu nepovoleného přečerpání účtu. Za dobu od 12. 9. 2019 do 9. 7. 2020 provedl žalovaný debetní transakce v celkové výši 169.810,79 Kč. Za dobu od 30. 9. 2019 do 31. 7. 2020 byly žalovanému naúčtovány poplatky ve výši 1.790,82 Kč. Za dobu od 30. 9. 2019 do 31. 7. 2020 byly žalovanému účtovány debetní úroky 4.506,20 Kč. Za dobu od 4. 11. 2019 do 3. 7. 2020 byli žalovanému zúčtovány kreditní úroky ve výši 2,73 Kč. Za dobu od 3. 10. 2019 do 16. 7. 2020 činil součet příchozích plateb 145.637 Kč. Žalovaná částka byla vypočtena tak, že od součtu debetních transakcí, poplatků a debetních a kreditních úroků byla odečtena celková výše všech příchozích plateb za shora uvedená období. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků a v insolvenčním rejstříku, získáním informací přímo od žalovaného a prověřováním pohybu na účtu žalovaného. Žalovaný uvedl výši svého příjmu 19.860 Kč měsíčně, neměl žádnou vyživovací povinnost, nesplácel úvěr u jiných bank. Výpisy z účtů žalovaného původní věřitel ověřil příjem žalovaného v podobě mzdy a vedlejšího příjmu 7.951 Kč, přičemž téměř každý měsíc výpis z účtu končil s kladným zůstatkem. Žalovaný neuvedl žádné výdaje a původní věřitel výdaje stanovil podle svého ekonomického modelu. Z bankovního a nebankovního registru klientských informací původní věřitel zjistil, že žalovaný měl již spotřební úvěr od původního věřitele se splátkou 6.892 Kč měsíčně a kreditní kartu od původního věřitele s limitem 5.000 Kč s orientační měsíční splátkou 250 Kč. Po odečtení splátek a předpokládaných nákladů by žalovanému zbývalo dalších 10.218 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. 2. Ve věci byl dne 7. 11. 2022 vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Soud proto v souladu s ustanovením § 173 odstavec 2 ve spojení s ustanovením § 174a odstavec 3 zákona č. 99/1963 Sb. – občanského soudního řádu platební rozkaz zrušil výrokem III. tohoto rozhodnutí. 3. V průběhu řízení původní žalobce [právnická osoba], zanikl v důsledku fúze sloučením, při níž jmění původního žalobce jako společnosti zanikající přešlo na [právnická osoba], IČ: [osobní údaje žalobce], s účinností ke dni 31. 10. 2022. Soud proto usnesením z 25. 5. 2023 č. j. 8 C 20/2023-53, které nabylo právní moci dne 25. 7. 2023, rozhodl tak, že namísto původního žalobce bude v řízení pokračováno se společností [právnická osoba] 4. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 o. s. ř. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 5. K jednání se nedostavil ani žalobce, který se omluvil a navrhl, aby byl podle § 118a o. s. ř. vyzván soudem k doplnění skutečností či důkazů a aby jednání bylo odročeno v případě, že by soud shledal, že žalobcem tvrzené skutečnosti či navržené důkazy nejsou k prokázání sporných tvrzení dostačující tak, aby žalobě bylo vyhověno, anebo v případě, že v řízení se objeví nové skutečnosti, k jejichž ozřejmění bude třeba vyjádření či jiného úkonu žalobce. Soud v této souvislosti uvádí, že výzva a poučení soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. jsou zákonem určeny pro dobu jednání před soudem. Pokud se účastník k jednání nedostaví, nemůže být soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, ani poučen o následcích nesplnění takové výzvy. Žalobce, který je právně zastoupen advokátem, si jistě byl tohoto rizika vědom. Postup, který žalobce navrhl, by způsobil průtahy v řízení. Bylo by v rozporu s citovaným ustanovením, kdyby řízení bylo vedeno tzv. korespondenční formou, kdy by soud kvůli nepřítomnosti žalobce u jednání toto jednání odročil a písemně vyzval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Nebyl by splněn ani požadavek zákona obsažený v § 114a odstavec 1 o. s. ř., podle něhož předseda senátu připraví jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Soud proto věc projednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalobce. 6. Z rámcové smlouvy o finančních službách bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 11. 2014 mezi původním věřitelem [právnická osoba] jakožto bankou a žalovaným jako klientem. Žalovaný tím se stal klientem původního věřitele a získal možnost využívat finanční služby. Podpisem této smlouvy zároveň žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o účtu a smlouvu o kontokorentním úvěru. Ve smlouvě o účtu se původní věřitel zavázal vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] a zasílat mu výpisy z téhož účtu každý měsíc, přičemž žalovaný měl možnost pomocí debetní platební karty vybírat z účtu peněžní prostředky. Ve smlouvě o kontokorentním úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr 30.000 Kč, čímž žalovaný získal možnost povoleného přečerpání zůstatku na výše uvedeném účtu do limitu 30.000 Kč, a byl oprávněn provádět platby nebo vybírat hotovost z účtu do tohoto limitu i v případě, že na něm neměl dostatek peněžních prostředků. Pravidelné splátky úvěru sjednány nebyly, žalovaný byl oprávněn úvěr splácet podle svého uvážení a celý úvěr měl splatit do 6. 8. 2015 tak, že k témuž dni na účet budou vloženy peněžní prostředky v dostatečné výši ke splacení dluhu. Následně mohl žalovaný úvěr čerpat opakovaně a splatit ho vždy do jednoho roku ode dne, v němž úvěr po úplném splacení začne znovu čerpat. Úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal platit poplatky ve výši podle ceníku, který byl původní věřitel oprávněn měnit včetně úrokových sazeb. Úroky se stávaly součástí jistiny a měly být k ní připočteny. Pro případ prodlení byla dohodnuta povinnost žalovaného platit zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu podle ceníku a náklady na vymáhání, a oprávnění původního věřitele úvěr okamžitě zesplatnit. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník původního věřitele. 7. Dopisem z 18. 2. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému, že za celý rok 2019 zaplatil žalovaný v souvislosti s účtem úroky ve výši 4.854,01 Kč a poplatky ve výši 2.232 Kč. 8. Žalobce předložil soudu listinu, kterou označil jako výpis z osobního účtu. Z této listiny soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti, neboť je zcela nečitelná a obsahuje pouze uprostřed úzký sloupec rozmazaných černých skvrn, z nichž není možné zjistit, o co se jedná, zda jsou zde nějaká písmena či čísla. 9. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 7. 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek ke dni 1. 9. 2019 činil - 14.084,79 Kč, z čehož je zřejmé, že i v době předchozí žalovaný čerpal peněžní prostředky do záporného zůstatku na účtu na základě smlouvy o kontokorentním úvěru. Z výpisu soud ověřil, jakým způsobem žalobce povolený debetní zůstatek využíval, tedy v jaké výši a v kterých dnech úvěr čerpal, dále jaké hradil poplatky a úroky a jaké peněžní prostředky na jeho účet byly připsány. Soud porovnal údaje ve výpisu z účtu s tvrzeními žalobce ohledně debetních transakcí, poplatků, úroků a příchozích plateb, která jsou uvedená v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Z těchto údajů žalobce určil výši žalované částky. Soud poukazuje na to, že výši příchozích plateb 145.637 Kč žalobce určil na základě příchozích úhrad za dobu až od 3. 10. 2019 do 16. 7. 2020, přičemž do těchto úhrad nezahrnul příchozí úhradu 4. 9. 2019 ve výši 9.932 Kč, další úhradu 11. 9. 2019 ve výši 5.000 Kč. Ke dni 31. 7. 2020 došlo ke zrušení účtu a účetnímu vyrovnání pohledávky 30.473,54 Kč, což odpovídá žalované částce. 10. Dopisem z 5. 9. 2020 vyzval původní věřitel žalovaného k splacení nepovoleného přečerpání ve výši žalova