8 C 221/2023-79 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 30.000 Kč s úrokem z prodlení 11.368,39 Kč, s úrokem ve výši 33.497,91 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za tutéž dobu, dále s úrokem z prodlení ve výši 5.856,38 Kč, s úrokem ve výši 17.256,30 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dvě smlouvy o půjčce. První byla uzavřena 19. 9. 2013 a žalovaný na základě ní obdržel peněžní prostředky 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit navíc úrok 1.400 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splatit 58 splátkami po 300 Kč týdně počínaje 26. 9. 2013 a poslední splátka byla splatná 6. 11. 2014. Žalovaný však uhradil pouze 3.500 Kč, což bylo započteno na úrok a poplatky. Druhá smlouvy o půjčce byla uzavřena 5. 12. 2013 a žalovaný na základě ní obdržel peněžní prostředky 20.000 Kč. Zavázal se původnímu věřiteli zaplatit navíc úrok 2.800 Kč, administrativní poplatek 4.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 8.000 Kč. Vše měl splatit 58 splátkami ve výši 600 Kč týdně počínaje dnem 12. 12. 2013, poslední splátka byla splatná 22. 1. 2015. Žalovaný však na tuto půjčku splatil pouze 200 Kč. Původní věřitel před uzavřením obou smluv o půjčce zjišťoval poměry žalovaného, tedy jeho příjmy i výdaje, a jejich srovnáním dospěl k tomu, že v případě první půjčky byl použitelný příjem žalovaného 12.600 Kč a v případě druhé půjčky byl 12.300 Kč. Původní věřitel obě pohledávky za žalovaným postoupil postupní smlouvou na žalobce. 2. Ve věci byl dne 5. 1. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. 3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Ohledně první smlouvy o půjčce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 19. 9. 2013 požádal žalovaný původního věřitele [právnická osoba] na formuláři Karta zákazníka o poskytnutí půjčky 10.000 Kč. Uvedl, že bydlí v nájmu, nemá jinde půjčku, má však aktivní půjčku u téhož původního věřitele, nevlastní vozidlo, má 4 nezaopatřené děti narozené v letech 2008, 2009 a 2011, pracuje jako dělník. Příjmy domácnosti uvedl 20.000 Kč mzda a 23.000 další nespecifikované příjmy, celkem 43.000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly za nájem a inkaso 12.000 Kč, za nespecifikované výdaje 15.000 Kč, splátky půjček 3.000 Kč a výdaje na telefon 400 Kč, celkem 30.400 Kč. Původní věřitel z toho stanovil použitelný příjem 12.600 Kč a měl k ověření občanský průkaz žalovaného, výpis z účtu, nájemní smlouvu a doklad o inkasu. Téhož dne 19. 9. 2013 uzavřel žalovaný jakožto zákazník s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Původní věřitel prohlásil, že žalovanému poskytuje půjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že mu byla tato částka vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky původnímu věřiteli zaplatit poplatek v celkové výši 7.400 Kč, který sestával z úroku 1.400 Kč, administrativního poplatku 2.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Celkovou částku 17.400 Kč měl žalovaný uhradit formou 58 splátek ve výši 300 Kč týdně. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Podle tvrzení žalobce splatil žalovaný na tuto půjčku celkem 3.500 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že splatil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. 5. Ohledně druhé smlouvy o půjčce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 5. 12. 2013 požádal žalovaný téhož původního věřitele na formuláři Karta zákazníka o poskytnutí půjčky 20.000 Kč. Uvedl, že bydlí v nájmu, má 4 nezaopatřené děti, pracuje jako dělník. Příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 20.000 Kč mzda a 14.000 Kč další nespecifikované příjmy, celkem [číslo]. Měsíční výdaje domácnosti byly 7.500 Kč za nájem a inkaso, 10.000 Kč na nespecifikované výdaje, 4.000 Kč na splátky půjček a 200 Kč na telefon, celkem 21.700 Kč. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 12.300 Kč a k ověření měl občanský průkaz žalovaného a pracovní smlouvu. 6. Téhož dne 5. 12. 2013 uzavřel žalovaný se stejným původním věřitelem další smlouvu o půjčce [číslo]. Původní věřitel ve smlouvě prohlásil, že poskytuje žalovanému půjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku ihned při podpisu smlouvy obdržel v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit původnímu věřiteli poplatek 14.800 Kč, sestávající z úroku 2.800 Kč, administrativního poplatku 4.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 8.000 Kč. Celkovou částku 34.800 Kč měl žalovaný splatit formou 58 splátek ve výši 600 Kč týdně, kdy první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Podle tvrzení žalobce splatil žalovaný na tuto půjčku pouze 200 Kč celkem. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by splatil částku vyšší. 7. Ohledně postoupení pohledávek na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 7. 1. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Tento seznam zahrnuje obě pohledávky za žalovaným z výše uvedených smluv o půjčce. Dopisem z 3. 2. 2022 oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávky z obou smluv postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 48.500 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 4. 2. 2022. 8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu z obou smluv dopisem svého právního zástupce z 10. 10. 2022, který byl podle podacího lístku téhož dne odeslán žalovanému doporučeně. 9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o půjčce ve dnech 19. 9. 2013 a 5. 12. 2013, na základě nichž žalovaný obdržel v hotovosti částky 10.000 Kč a 20.000 Kč. Na první z těchto smluv žalovaný splatil 3.500 Kč a na druhou smlouvu splatil 200 Kč. Původní věřitel před uzavření obou smluv zkoumal poměry žalovaného výše popsaným způsobem. Původní věřitel následně uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami jsou zahrnuty i obě žalované pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní upomínce. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku a podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který zároveň zrušil občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odstavec 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se vznik závazkového vztahu mezi žalovaným a původním věřitelem a práva a povinnosti z něj vzniklé, včetně postoupení pohledávek na žalobce, budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. 11. Na smlouvy o půjčce použil soud ustanovení § 657 až § 658 občanského zákoníku, která tento smluvní typ upravují. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Ve smyslu § 658 odstavec 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Smlouva o půjčce má reálnou povahu, což znamená, že vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. V daném případě došlo mezi původním věřitelem a žalovaným nejen k uzavření obou smluv o půjčce, ale zároveň také k předání dohodnutých částek 10.000 Kč a 20.000 Kč v hotovosti žalovanému, a na základě toho původnímu věřiteli vzniklo právo požadovat po žalovaném jakožto dlužníkovi vrácení obou půjček včetně úroku. 12. Obě smlouvy o půjčce jakožto druh smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska jejich platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě půjček. Ustanovení § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli, v tomto případě společnosti [právnická osoba], před uzavřením smlouvy, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, povinn