33 C 264/2024-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 22 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 11. 12. 2023 do zaplacení. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne 2. 10. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který mu byl vyplacen v den uzavření smlouvy na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr se žalovaný zavázal vrátit do 10. 12. 2023, nezaplatil však ničeho. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, celková výše sankce činí 2 500 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 8. 4. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nezpochybnil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku, byť jen zčásti, uhradil. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 11. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání bez důležitého důvodu omluvila, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.3. Dokazování soud provedl listinnými důkazy, a to listinou nazvanou smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 4. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne, potvrzením o provedené platbě ze dne 31. 1. 2022 (, právnická osoba, ), zprávou , právnická osoba, . ze dne 7. 11. 2024 a kopií občanského průkazu žalovaného. Z provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.4. Žalobkyně vytvořila listinu smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , v níž jsou jako smluvní strany uvedeni žalobkyně a žalovaný, je datována dnem 2. 10. 2023. Na této listině je uvedena částka úvěru 12 000 Kč, doba trvání úvěru 70 dní od čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, den splatnosti úvěru 10. 12. 2023, povinnost žalovaného hradit dluh ve splátkách splatných dne 15. 10. 2023, 29. 10. 2023, 12. 11. 2023, 26. 11. 2023 a 10. 12. 2023. Tuto listinu podepsal jednatel žalobkyně, žalovaný listinu nepodepsal. V místě pro podpis žalovaného je uveden kód SMS verifikace 3147.5. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázané z potvrzení o provedené platbě a ze zprávy , právnická osoba, . Podle těchto listin z účtu žalobkyně byla na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 2. 10. 2023 připsána částka 12 000 Kč.6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem svého právního zástupce z 8. 4. 2024, který byl podle poštovního podacího lístku odeslán žalovanému téhož dne doporučeně. Dle výzvy měl žalovaný uhradit žalobkyni dlužnou částku do 3 dnů.7. Žalobkyně ohledně uzavření smlouvy o úvěru tvrdila, že tato byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků. Žalovaný nejprve provedl registraci v systému žalobce na webových stránkách tak, že si vytvořil uživatelský účet, v němž uvedl požadované údaje o své osobě a zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovanému měl být v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný měl návrh smlouvy akceptovat svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo.8. K těmto tvrzením žalobkyně soud uvádí, že jednak jsou neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakým způsobem žalobkyně ověřila totožnost žalovaného. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení o tom, jakým způsobem a kterého dne se žalovaný zaregistroval na webových stránkách žalobkyně o jaký úvěr žádal, ani to, že by žalobkyně zaslala žalovanému konkrétní návrh smlouvy o úvěru, že by žalovaný SMS kódem smluvní dokumentaci podepsal, vyslovil s ní souhlas či se s ní seznámil.9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobkyně tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru na částku 12 000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti tedy nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobkyně se zavázala na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit ve sjednané době a zaplatit úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 12 000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující smlouvu o úvěru neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobkyně či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda žalobkyně či žalovaný jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že žalobkyně vytvořila text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložila žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobkyně tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. Sama skutečnost, že měla žalobkyně k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného k prokázání uzavření smlouvy nestačí.10. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.11. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.12. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporného tvrzení o uzavření smlouvy mohla žalobkyně předložit jen do skončení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u s