34 C 62/2024-63 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 26. 2. 2024 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost vyklidit pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , adresa, a pozemek p. č. , hodnota, , vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, na LV č. , hodnota, (dále „nemovitosti“), a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.2. Uvedla, že je vlastníkem nemovitostí, které žalovaná užívá na základě smlouvy uzavřené mezi ní a , jméno FO, , nar. , datum, . Tato smlouva, jejímž předmětem je oprávnění žalované užívat nespecifikovanou část domu, je označena jako „nájemní“, avšak není v ní obsaženo ujednání týkající se nájemného a žalovaná nájemné neplatí. Na základě kupní smlouvy ze dne 16. 3. 2023 nabyla nemovitosti společnost , právnická osoba, ., která žalovanou s ohledem na neplacení nájemného vyzvala k předání nemovitosti dne 23. 5. 2023. Následně nemovitosti koupil , jméno FO, , nar. , datum, , který prostřednictvím zmocněnce žalovanou upozornil na možnost výpovědi z nájmu a rovněž ji opakovaně vyzval k vyklizení nemovitostí a úhradě dlužného nájemného. Dne 16. 11. 2023 pak žalované zmocněnec vlastníka osobně předal výpověď z nájmu a vyzval žalovanou k předání nemovitostí ve lhůtě 30 dnů. Následně nemovitosti nabyla do svého vlastnictví žalobkyně, ta žalované zaslala dne 12. 2. 2024 předžalobní výzvu, na kterou ale žalovaná nereagovala a nemovitosti nevyklidila.3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v nemovitosti bydlí od roku 2009, od roku 2010 má uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, její ustanovení dodržuje. Žádný z nových vlastníků jí neposkytl novou nájemní smlouvu, i když věděl, že v domě spolu s dalšími osobami bydlí. Finanční situace jí nedovoluje pořídit si jiné bydlení.4. Ve věci soud nařídil jednání na den 16. června 2024. Žalobkyně odkázala na obsah žaloby a uvedla, že v mezidobí od podání žaloby nedošlo k žádné změně a žalovaná nemovitost stále užívá. Žalovaná se z jednání omluvila ze zdravotních důvodů. V omluvě z jednání soudu sdělila, že v domě žijí tři , Anonymizováno, . Zopakovala, že je přesvědčena, že přes opakovaný prodej nemovitostí dodržuje sjednanou nájemní smlouvu a že bydlení v podnájmu pro ni a osoby s ní žijící nepřipadá zejména z finančních důvodů v úvahu, možnost bydlet na jiném místě nemají.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.6. Z listiny označené jako nájemní smlouva, uzavřené mezi žalovanou jako nájemcem a , jméno FO, jako pronajímatelem soud zjistil, že se jedná o smlouvu, kterou , jméno FO, jako majitelka rodinného domu se zahradou v , Anonymizováno, přenechala část této nemovitosti žalované, a to na dobu neurčitou.7. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni 13. 7. 2023 byla na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, zapsána jako vlastník nemovitostí společnost , právnická osoba, . Z téhož LV podle stavu ke dni 5. 1. 2024 vyplývá vlastnické právo , jméno FO, , nar. , datum, , k uvedeným nemovitostem, od 13. 2. 2024 pak dle výpisu z LV č. , hodnota, pro obec a k ú. , adresa, svědčí vlastnické právo k nemovitostem žalobkyni.8. Z kupní smlouvy ze dne 16. 3. 2023 soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , jako insolvenční správkyně dlužníka , jméno FO, , prodala nemovitosti společnosti , právnická osoba, . Z kupní smlouvy ze dne 21. 6. 2023 pak vyplývá, že uvedená společnost nemovitosti prodala dále , jméno FO, . Ten je pak kupní smlouvou ze dne 25. 10. 2023 prodal žalobkyni.9. Z výzev ze dne 23. 5. 2023, 2. 9. 2023, 4. 10. 2023, 16. 11. 2023 a 15. 2. 2024 vyplývá, že žalovaná byla opakovaně vyzvána žalobkyní či jejími předchůdci k vyklizení uvedených nemovitostí. Z plných mocí ze dne 23. 8. 2023 a 16. 1. 2024 vyplývá zmocnění , jméno FO, k činění úkonů a právním jednáním souvisejících s převzetím a vyklizením nemovitostí.10. Návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem , jméno FO, soud jako nadbytečný zamítl, neboť skutečnosti týkající se předání výzev či výpovědi žalované, které by svědek mohl k věci sdělit, již vyplývají z provedených listinných důkazů.11. Zjištěné skutečnosti hodnotil soud po právní stránce následně. Z provedený důkazů vyplývá a mezi účastníky není sporné, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, které užívá žalovaná. Sporu mezi účastníky je o tom, zda žalované svědčí platný právní titul k užívání nemovitostí, či nikoliv. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná za užívání nemovitostí hradila nájemné.12. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2221 občanského zákoníku změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.13. Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká dle § 2198 občanského zákoníku výprosa. Podle § 2190 kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení dle libosti.14. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouva, kterou žalovaná uzavřela s , jméno FO, , nezakládá žalované právo nájmu k nemovitostem. Sjednaný závazek totiž neobsahuje základní pojmové znaky nájmu, kterými jsou přenechání individuálně určené věci do dočasného užívání nájemci za úplatu.15. Ve smlouvě není jednoznačně uvedeno, kterou část domu je žalovaná oprávněna užívat a v tomto směru je proto smlouva neurčitá. Současně neobsahuje ujednání o placení nájemného a jeho výši, přičemž úplatnost užívání předmětu nájmu je základním znakem, který nájem odlišuje od jiných smluvních vztahů zakládajících právo dočasného užívání individuálně určené věci osobou odlišnou od jejího vlastníka. Byť ujednání o výši nájemného není podstatnou náležitostí smlouvy a jeho absence nezpůsobuje bez dalšího její neplatnost, je v takovém případě nájemce povinen pronajímateli za užívání nemovitosti platit tzv. tržní nájemné ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaná ani žalobkyni, ani žádnému z dřívějších vlastníků nemovitostí nájemné hradila, ostatně žalovaná to ani netvrdí. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalované právo nájmu k nemovitostem nikdy nesvědčilo a nesvědčí.16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná užívala nemovitosti na základě dohody s původní vlastnicí , jméno FO, . Jako právní důvod užívání nemovitosti tak přichází v úvahu výprosa ve smyslu § 2189 a násl. občanského zákoníku. V takovém případě však může ten, kdo věc výprosníkovi přenechal, požadovat její vrácení podle libosti, přičemž okamžikem, kdy projev vůle půjčitele o vrácení věci dojde do sféry výprosníka, výprosa zaniká. Žalobkyně i dříve její právní předchůdci žalovanou opakovaně vyzvali k vrácení věcí, resp. k vyklizení nemovitostí, žalovaná však na tyto výzvy nereagovala a nemovitosti nevyklidila. Za zjištěné skutkové situace tak lze uzavřít, že žalovaná užívá nemovitosti bez právního důvodu, neboť výprosa žalované již nesvědčí. Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala existenci jiného platného právního titulu k užívání nemovitostí, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.17. Co se týče lhůty k vyklizení nemovitosti, soud přistoupil ke stanovení lhůty delší, než předpokládá ustanovení § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalovaná tvrdila, že v domě žijí osoby , podezřelý výraz, , což však v řízení neprokázala. Pokud se žalovaná k jednání soudu nedostavila, zmařila možnost poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání uvedeného tvrzení. Žalovaná tedy neunesla břemeno důkazní ohledně uvedené skutečnosti, která obecně může být důvodem pro delší lhůtu k vyklizení. Lhůta k vyklizení v délce 30 dnů ode dne právní moci rozsudku pak byla oproti zákonné lhůtě 15 dnů stanovena z důvodu, že žalobkyně při jednání s prodloužením lhůty vyslovila souhlas.18. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak má právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobkyně ve smyslu § 142a o. s. ř. odeslala žalované více než 7 dní před zahájením řízení předžalobní výzvu. Náklady žalobkyně se skládají se zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále odměny advokáta za provedené úkony právní služby ve výši 6 000 Kč. Při stanovení výše náhrady soud vycházel z tarifní hodnoty sporu podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna za jeden úkon právní služby tak podle § 7 bodu 4 advokátního tarifu tak činí 1.500 Kč. Zástupkyně žalobce vyúčtovala soudu náklady zastoupení spočívající ve vykonání celkem 4 úkonů právní služby podle § 11 advokátního tarifu spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, sepisu předžalobní výzvy a žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a účasti na jednání soudu dne 19. 6. 202