8 C 46/2024-81 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 24.487,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.532,40 Kč, s úrokem ve výši 1.306,64 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 24.487,34 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem 22,08 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 18. 12. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem , právnická osoba, , smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel ihned v hotovosti peněžní prostředky 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc 33.518 Kč, což představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za zpracování úvěru, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení, poplatku za flexibilní splácení a poplatku za pojištění. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v hotovosti formou 21 splátek po 2.787 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla splatná 18. 9. 2022. Žalovaný však zaplatil pouze 4.000 Kč, což bylo započteno částkou 512,66 Kč na jistinu a částkou 3.487,34 Kč na úhradu poplatků. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 14. 12. 2022. Žalovaná částka 24.487,34 Kč představuje jistinu úvěru. Kapitalizovaný úrok ve výši 1.306,64 Kč byl vypočten v sazbě 22,08 % ročně z této jistiny od 19. 9. 2022 do 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.532,40 Kč byl vypočten v sazbě 8,5 % ročně z téže jistiny za dobu od 3. 10. 2021 do 14. 12. 2022. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného, z předložených dokladů a z insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl zaměstnán jako dělník s příjmem 20.391 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily , částka, měsíčně. S ohledem na výši příjmu žalovaného, doloženého výplatními páskami, a na výši úvěru původní věřitel vyhodnotil, že schopnost žalovaného splácet tento úvěry je dostatečná.2. Ve věci byl dne 2. 11. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Žalovaný dne 18. 12. 2020 požádal původního věřitele , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr na formuláři Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu , adresa, a adresu výběru , adresa, s tím, že na schránce a zvonku není uvedeno jméno žalovaného, ale jméno , Anonymizováno, . Dále žalovaný sdělil, že bydlí v nájmu, je rozvedený, úvěr potřebuje na nečekané výdaje, pracuje na základě pracovní smlouvy na plný úvazek jako dělník na stavbě, má 1 zdroj příjmů ve výši , částka, čistého měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou , částka, . Původní věřitel tyto 2 částky sečetl na , částka, , což pokládal za pravidelný měsíční příjem. Výdaje žalovaný odhadl částkou 6.500 Kč měsíčně a uvedl, že má externí splátky ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně na zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a 2 výplatní lístky. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem.5. Ze dvou výplatních lístků soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán ve firmě , Anonymizováno, a za měsíc říjen 2020 činil jeho čistý příjem , částka, a za měsíc listopad 2020 měl čistý příjem ve stejné výši.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, zjistil soud tyto skutečnosti. Smlouva byla uzavřena mezi původním věřitelem , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovaným, výše úvěru byla dohodnuta na 25.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku obdržel v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek 30.809 Kč a poplatek za doplňkové pojištění 2.709 Kč. Poplatek 30.809 Kč sestával z úroku ve výši 24.103 Kč, z poplatku za zpracování úvěru 1.500 Kč, z poplatku za doplňkovou službu komfortní poskytnutí a splácení 2.143 Kč a z poplatku za flexibilní splácení 3.063 Kč. Celkovou částku 58.518 Kč měl žalovaný splatit formou 21 splátek po 2.787 Kč měsíčně, přičemž úroková sazba činila 86 % ročně.7. Podle listiny tabulka umoření žalovaný uhradil původnímu věřiteli pouze jedinou platbu ve výši 4.000 Kč dne 3. 5. 2021, z čehož bylo započteno na jistinu 512,66 Kč, na úrok 2.590,72 Kč, na poplatek za pojištění 258 Kč a na poplatek za sjednání a správu úvěru 638,62 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že na úvěr splatil vyšší částku, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.8. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 14. 12. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky označené v příloze č. , hodnota, . Tato příloha obsahuje seznam postoupených pohledávek, a na straně 25 pod pořadovým č. 2076 se nachází pohledávka za žalovaným. Dopisem z 16. 12. 2022 oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného k úhradě dluhu již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 13. 1. 2023.9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 1. 6. 2023, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 2. 6. 2023.10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 18. 12. 2020 požádal původního věřitele , právnická osoba, o úvěr 25.000 Kč, uvedl svůj příjem, odhadované výdaje, splátky předchozích závazků, a předložil pracovní smlouvu a 2 výplatní lístky za 2 měsíce předcházející uzavření smlouvy. Tentýž den 18. 12. 2020 žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na základě níž ihned v hotovosti převzal dohodnutou částku 25.000 Kč. Zavázal se kromě této částky uhradit původnímu věřiteli ještě navíc 33.518 Kč, kdy tato částka se skládala z úroku, poplatků a poplatků za pojištění, jak je shora uvedeno. Celkovou částku 58.518 Kč se žalovaný zavázal splatit formou 21 splátek po 2.787 Kč měsíčně, zaplatil však pouze 4.000 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem smlouvy byla i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 25.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však dostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky pouze částečně.12. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen