33 C 194/2025-56 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 2. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 453,25 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 2. 8. 2024, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 1. 9. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 23. 1. 2026. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB, žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, následně vycházel z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka, či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, příp. vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících příjem žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet , č. účtu, , a to dne 2. 8. 2025 v částkách 3 500 Kč a 5 000 Kč. Žalovaný se dostal s placením denních splátek do prodlení, žalobce proto smlouvu vypověděl, o čemž byl žalovaný informován emailem ze dne 2. 12. 2024. Žalovaný má zaplatit celkem 18 453,25 Kč, a to za jistinu 8 499,96 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 169,15 Kč, smluvní úrok 9 463,13 Kč a smluvní pokutu v kapitalizované výši 321,01 Kč. Žalobce dále navrhl, že pokud by soud neměl nárok vyplývající z revolvingového spotřebitelského úvěru za prokázaný, žalobce nárokuje úhradu neuhrazené části jistiny, která by představovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, a které si soud vyžádal. Žalobce k důkazu předložil žalovaným nepodepsanou listinu – smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jako smluvní strany jsou vedeny v listině strany sporu, kdy žalobce je ve smlouvě označen jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru do výše 80 000 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu platnosti tzv. kreditního rámce do 24. 1. 2026. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 0,933 % denně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě denních splátek, první denní splátka měla být splatná 30. dnem po poskytnutí úvěru, tj. v tomto případě dne 1. 9. 2024. Listina v místě podpisu pro věřitele je elektronicky podepsána blíže nespecifikovanou osobou dne 2. 8. 2024, na místě podpisu klienta není smlouva nikým podepsána.4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že ohledně žalovaného jsou vedeny tyto údaje: počet členů ve společné hospodařící domácnosti 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 3 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem 36 898 Kč.5. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, jaké jsou u žalobce v obecné rovině pravidla posuzování úvěruschopnosti.6. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovanému byly stanoveny denní splátky ve výši 33 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den 3. 8. 2024 a poslední denní splátka měla být splatná dne 24. 1. 2026.7. Z přehledu identifikovaných příjmů sod zjistil, že příjem žalovaného byl doložen bankovnímu výpisy, v rámci kterých byl na základě příjmových transakcí zjištěn ověřený čistý příjem žalovaného 36 898 Kč.8. Z přehledu bankovních transakci vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobce zaslal na účet č. , č. účtu, dne 2. 8. 2024 částky ve výši 5 000 Kč a 3 500 Kč.9. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 22. 7. 2025 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného. Zároveň bylo touto zprávou potvrzeno přijetí žalobcem tvrzených plateb na účet žalovaného.10. Z upomínky ze dne 2. 12. 2024 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být ze strany žalobce vypovězena a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 19 048,25 Kč se splatností ke dni vypovězení smlouvy.11. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 19 048,25 Kč do tří dnů, přičemž výzvu dle podacího lístku odeslal téhož dne.12. Dále žalobce předložil údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, kopii občanského průkazu žalovaného a autorizaci ověření totožnosti, ze kterých soud nezjistil pro věc nic podstatného.13. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobce o jejím uzavření. Žalobce ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložil k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce v dané věci neunesl břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.14. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobce před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobce v této věci nepředložil žádné listiny, které by svědčili o prověření výdajů žalovaného. Žalobce předložil pouze přehled identifikovaných příjmů, který je výpisem přijatých plateb na bankovním účtu. Příjmové transakce však nejsou nikterak blíže specifikovány, např. zda se jedná o vyplacenou mzdu, poskytnutí jiného úvěru apod. Nelze tedy ověřit o jaký příjem se jedná. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).15. Za situace, kdy se žalobce k soudním jednání dne 20. 8. 2025 a následně dne 22. 9. 2025 nedostavil (soudu byla v obou případech zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalovaného dne 2. 8. 2024 částky 5 000 Kč a 3 500 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalobce však ani na výzvu soudu neuvedl, zda a případně v jaké výši bylo plněno žalovaným po poskytnutí výše uvedených částek. Jelikož žalobce v průběhu řízení netvrdil, zda a případně v jaké výši bylo žalovaným plněno, nemůže soud rozhodnout o vydání vzniklého bezdůvodného obohacení, jelikož není postaveno na jisto, v jaké výši bezdůvodné obohacení k dnešnímu dni trvá, přičem