33 C 271/2025-64 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 7. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 902,86 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 40 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, následně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka, či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, příp. vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících příjem žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet , č. účtu, , a to dne 9. 10. 2025 v částce 5 500 Kč. Žalovaný se dostal s placením denních splátek do prodlení, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž byl žalovaný informován emailem. Žalovaný má zaplatit celkem 12 841,47 Kč, a to za jistinu 5 499,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvní úrok 7 012,15 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 54,90 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč a smluvní pokutu v kapitalizované výši 61,39 Kč. Žalobkyně dále navrhla, že pokud by soud neměl nárok vyplývající z revolvingového spotřebitelského úvěru za prokázaný, žalobkyně nárokuje úhradu neuhrazené části jistiny, která by představovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal. Žalobkyně k důkazu předložila žalovaným nepodepsanou listinu – smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jako smluvní strany jsou vedeny v listině strany sporu, kdy žalobkyně je ve smlouvě označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru do výše 40 900 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu platnosti tzv. kreditního rámce do 2. 4. 2026. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 1,066 % denně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě denních splátek, první denní splátka měla být splatná 30. dnem po poskytnutí úvěru, tj. v tomto případě dne 8. 11. 2024. Listina v místě podpisu pro věřitele je elektronicky podepsána blíže nespecifikovanou osobou dne 9. 10. 2024, na místě podpisu klienta není smlouva nikým podepsána.4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyhotoveného žalobkyní soud zjistil, že ohledně žalovaného jsou vedeny tyto údaje: počet členů ve společné hospodařící domácnosti 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 1 700 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 700 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 0 Kč, ověřený čistý měsíční příjem 24 400 Kč.5. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, jaké jsou u žalobkyně v obecné rovině pravidla posuzování úvěruschopnosti.6. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil jaká obecná práva a povinnosti vyplývají stranám ze smlouvy.7. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovanému byly stanoveny denní splátky ve výši 62,99 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den 10. 10. 2024 a poslední denní splátka měla být splatná dne 3. 4. 2026.8. Z přehledu identifikovaných příjmů soud zjistil, že příjem žalovaného byl doložen bankovnímu výpisy, v rámci kterých byl na základě příjmových transakcí zjištěn ověřený čistý příjem žalovaného 24 400 Kč.9. Z přehledu bankovních transakci vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 9. 10. 2024 částku ve výši 5 500 Kč.10. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 29. 9. 2025 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného. Zároveň bylo touto zprávou potvrzeno přijetí žalobkyní tvrzených plateb na účet žalovaného.11. Z upomínky ze dne 7. 2. 2025 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být ze strany žalobkyně vypovězena a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 13 322,86 Kč se splatností ke dni vypovězení smlouvy.12. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 13 322,86 Kč do tří dnů, přičemž výzvu dle podacího lístku odeslal téhož dne.13. Dále žalobkyně předložila údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, autorizaci ověření totožnosti a kopii občanského průkazu žalovaného, ze kterých soud nezjistil pro věc nic podstatného.14. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.15. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčily o prověření majetkových poměrů žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled identifikovaných příjmů, v rámci kterého však nejsou žádné transakce uvedeny, není tedy zřejmé z čeho žalobkyně vycházela pro určení ověřeného příjmu. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).16. Za situace, kdy se žalobkyně k soudním jednání dne 22. 10. 2025 nedostavila (soudu byla v zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne 9. 10. 2024 částku 5 500 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalobkyně však ani na výzvu soudu neuvedla, zda a případně v jaké výši bylo plněno žalovaným po poskytnutí výše uvedené částky. Jelikož žalobkyně v průběhu řízení netvrdila, zda a případně v jaké výši bylo žalovaným plněno, nemůže soud rozhodnout o vydání vzniklého bezdůvodného obohacení, jelikož není postaveno na jisto, v jaké výši bezdůvodné obohacení k dnešnímu dni trvá, přičemž bylo právě na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že bezdůvodné obohacení trvá