43 C 205/2025-47 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 5. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 8. 7. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 400 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, ze dne 22. 11. 2022, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 50 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 35 500 Kč. Ve zbytku dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 5. 9. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 30. 9. 2025.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 30. 10. 2025, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.5. Soud vyšel z podání stran, dále z listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti a předžalobní výzvou.6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.17. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.18. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru vycházel především z údajů sdělených samotným žalovaným. V té souvislosti byla soudu předložena evidenční karta klienta ze dne 21. 11. 2022, do které byl zanesen příjem ve výši 22 553 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje byly stanoveny částkou ve výši 9 492 Kč, která se skládá z částky životního minima 4 620 Kč a životních výdajů na bydlení ve výši 4 872 Kč.19. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy vycházel z údajů sdělených žadatelem o úvěr, jak zachyceny v podkladu na čl. 9, kdy tento obsahuje pouze prohlášené částky příjmu a výdajů, které však nejsou v žádné míře objektivizovány, navíc se ani nejedná o tvrzení reálných výdajů, ale jedná se částky životního minima a nákladů nezbytných na bydlení stanovené za účelem odvětví práva sociálního zabezpečení, konkrétně sociální pomoci a státní sociální podpory. Za předpokladu, že žalovaný nebyl schopen předložit žalobkyni své reálné příjmy, a přesto mu byl žalobkyní poskytnut úvěr, nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně porušila svou povinnost s odbornou péčí zkoumat majetkové poměry žalovaného.20. K tomu lze dodat, v návaznosti na doplnění žaloby k výzvě soudu, že ani tímto nemohlo dojít k nápravě závěru o zjevně deficitní posouzení úvěruschopnosti.21. Pakliže žalobkyně zde uvádí, že provedla kontrolu zaměstnání telefonicky, pak toto zcela obecné tvrzení neupřesňuje ani neprokazuje v tom smyslu, kdy, s kým a s jakým obsahem hovoru telefonovala, tak aby byly řádně prokázány zákonem požadované údaje, natož že by snad vyžádala od zaměstnavatele zákonem požadované podklady; ve spise není v tomto směru ničeho dalšího doloženo.22. Pakliže je odkazováno na platební historii žalovaného, pak tato je toliko podružná, neboť sama o sobě neprokazuje platební morálku budoucí, nadto ani tato nebyla vyjma zcela obecného tvrzení dále prokázána.23. Pakliže je poukazováno na kontrolu předložených dokumentů, pak i zde se jedná o tvrzení zcela obecné, zejména pak žádné dokumenty nebyly k důkazu předloženy soudu.24. Pokud konečně je odkazováno na „sofistikované vědomosti z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti“, pak jedná se o tvrzení, které nemá žádnou vypovídací hodnotu, není-li doprovázeno řádnou skutkovou argumentací a plněním důkazní povinnosti, což se však v projednávané věci nestalo.25. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.26. Bylo prokázáno, jak rovněž žalobkyně uvedla v doplnění žaloby pod bodem II., že žalovanému byla fakticky vyplacena v hotovosti částka ve výši 50 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na celkem 35 500 Kč, zbývá tedy, aby žalovaný doplatil žalobkyni 14 500 Kč.27. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 14 500 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.28. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 17. 10. 2024, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému odeslána dne 11. 10. 2024, jak žalobkyně prokázala přehledem podaných výzev na čl. 13. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 10. 2024, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.29. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písem