43 C 232/2025-130 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 19. 5. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 6. 8. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 536,04 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, a žalovanou dne 17. 9. 2024, na jejímž základě žalovaná čerpala prostředky ve výši 31 536,04 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 5. 9. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním ze dne 23. 10. 2025, tj. 20 dnů po marném uplynutí soudem stanovené lhůty; k tomu soud dodává, že podání v reakci na výzvy soudu je třeba činit v soudem stanovených lhůtách, nikoli zjevně opožděně, např. 20 dní po lhůtě jako se tomu stalo v tomto případě, i pokud je příslušné podání učiněno stále ještě před termínem jednání. V daném případě bylo navíc doplnění žaloby podáno u nesprávného soudu (u Městského soudu v Brně namísto Okresního soudu Brno-venkov) a do dispozice soudu zdejšího se dostalo teprve krátce před termínem jednání. Pakliže žalobkyně činí svá podání opožděně, 20 dní po soudem stanovené lhůtě, nejen že tím ztěžuje řízení, fakticky je tím maří, ale navíc se vystavuje riziku, že podání nebude včas předloženo do spisu a nebude k němu již moci býti přihlédnuto.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované.5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, výzvou, potvrzením o platbě a sdělením ČSOB.6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované.16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. Právní předchůdkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.17. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy žalobkyně pouze tvrdila obecné skutečnosti o ověření majetkových poměrů žalované, které však následně ničím nedokládala.18. Žalobkyní nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké byly příjmy a výdaje žalované, kdy žalobkyní byl pouze popsán matematický vzorec pro výpočet právní předchůdkyní, na základě kterého bylo určeno, že žalovaná by měla být schopna poskytnutý úvěr splácen, k popisu výpočtu však žalobkyně nedoložila žádné konkrétní údaje, tj. konkrétní hodnoty pro výpočet. Žalobkyně následně na výzvu soudu pouze odkázala na ujednání smlouvy, ze které však soud žádné konkrétní údaje o majetkové situaci žalované nezjistil.19. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyní nebyly nikterak zkoumány majetkové poměry žalované.20. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.21. Z potvrzení o platbách a sdělení ze sdělení úvěru bylo prokázáno, že žalované byly na její základě smlouvy o úvěru poskytnuty prostředky převodem na účet v celkové výši 31 536,04 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 4 846,62 Kč, tedy zbývá, aby žalovaná doplatila žalobkyni 26 689,42 Kč.22. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 26 689,42 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovanou vráceno.23. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 17. 4. 2025, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní výzvy ze dne 11. 4. 2025, byla žalované odeslána téhož dne 11. 4. 2025, jak prokázáno podacím lístkem čl. 80. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 4. 2025, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.24. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila právní předchůdkyni žalobkyně. Pokud se snad žalovaná na adrese, kterou sdělila právní předchůdkyni žalobkyně, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.25. Výrokem II. byla žaloba co do zbývající části nároku a příslušenství zamítnuta.26. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízen