43 C 322/2025-75 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 5. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 29. 10. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 495,40 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným dne 6. 9. 2024 prostřednictvím webového portálu , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 45 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 31. 10. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním ze dne 4. 12. 2025, tj. 7 dní po marném uplynutí soudem stanovené lhůty; k tomu soud dodává, že podání v reakci na výzvy soudu je třeba činit v soudem stanovených lhůtách, a to i pokud je příslušné podání učiněno stále ještě před termínem jednání.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, postoupením pohledávky, potvrzením o platbě, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, sdělením banky.7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.17. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. Právní předchůdkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.18. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy žalobkyně pouze tvrdila obecné skutečnosti o ověření majetkových poměrů žalované, které však následně ničím konkrétním nedokládala.19. Žalobkyní nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké byly příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně následně na výzvu soudu pouze odkázala na ustanovení obchodních podmínek právní předchůdkyně, která měla upravovat postup, jakým způsobem právní předchůdkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, k danému popisu však žalobkyně nedoložila žádné konkrétní důkazy, např. výpisy z tvrzených registrů, výplatní pásky, výpisy z bankovních účtů apod. Žalobkyně tak soudu ani na výzvu nedoložila žádné konkrétní údaje o majetkové situaci žalovaného.20. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyní nebyly nikterak zkoumány majetkové poměry žalovaného.21. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny, ostatně sama žalobkyně v žalobě navrhla pro případ, že žalobě nebude vyhověno z titulu smlouvy o úvěru, nechť je posouzena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.22. Z potvrzení o platbě a ze sdělení banky bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru poskytnuty prostředky převodem na účet v celkové výši 45 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho uhradil, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni částku v plné výši 45 000 Kč.23. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 45 000 Kč, neboť se jedná o částku, která byla žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuta a co nebyla žalovaným vrácena.24. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 20. 2. 2025, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2025, byla žalovanému odeslána téhož dne 15. 2. 2025, jak prokázáno podacím lístkem čl. 33. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 2. 2025, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.25. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.26. Výrokem II. byla žaloba co do zbývající části nároku a příslušenství zamítnuta.27. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu