Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 105.903,98 Kč, úrok z prodlení z částky 90775,98 Kč od 21.11.2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, úrok 11,9 % ročně z částky 90775,98 Kč od 21.11.2025 do zaplacení, úrok ve výši 4638,02 Kč od 26.8.2025 do 20.11.2025, částku 106384,58 Kč, úrok z prodlení z částky 92495,61 Kč od 21.11.2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, úrok 14,9 % ročně z částky 92495,61 Kč od 21.11.2025 do zaplacení, úrok ve výši 4844,42 Kč od 26.8.2025 do 20.11.2025, částku 14.193,13 Kč a úrok z prodlení z částky 14.193,13 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, dále částku 34.024,88 Kč, úrok z prodlení z částky 31324,88 Kč od 21.11.2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, úrok 7,4 % ročně z částky 31324,88 Kč od 21.11.2025 do zaplacení a úrok ve výši 830,12 Kč od 31.7.2025 do 20.11.2025.Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 27. 1. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem byla částka 200.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 96 měsíční splátkách po 3.466,59 Kč spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 25. 8. 2025 v částce 109.953,93 Kč, tvořené jistinou 90.775,98 Kč, poplatky 15.128,- Kč, úrokem ve výši 3.570,77 Kč a úrokem z prodlení ve výši 479,18 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy ze dne 12. 11. 2025 s účinností ke dni 20. 11. 2025, kdy pohledávka činila na jistině 90.775,98 Kč, na poplatcích 15.128,- Kč a na úroku 4.638,02 Kč.Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 17. 5. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem byla částka 140.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 96 měsíční splátkách po 2.680,26 Kč spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 25. 8. 2025 v částce 111.228,68 Kč, tvořené jistinou 92.495,61 Kč, poplatky 13.888,97 Kč, úrokem ve výši 4.480,16 Kč a úrokem z prodlení ve výši 363,94 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy ze dne 12. 11. 2025 s účinností ke dni 20. 11. 2025, kdy pohledávka činila na jistině 92.495,61 Kč, na poplatcích 13.888,97 Kč a na úroku 4.844,42 Kč.Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 5. 8. 2025 smlouvu o bankovních službách, jejíž součástí byl i kontokorentní úvěr. Žalovaný ke dni zesplatnění 9. 8. 2025 dlužil na kontokorentním úvěru 14.193,13 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 11. 12. 2025 s účinností ke dni 20. 11. 2025, kdy pohledávka na jistině činila 14.193,13 Kč.Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 20. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byla částka 250.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 108 měsíční splátkách po 3.177,46 Kč spolu s úrokem ve výši 7,4 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 30. 7. 2025 v částce 34.963,09 Kč, tvořené jistinou 31.324,88 Kč, poplatky 2.700,- Kč, úrokem ve výši 816,18 Kč a úrokem z prodlení ve výši 122,03 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy ze dne 12. 11. 2025 s účinností ke dni 20. 11. 2025, kdy pohledávka činila na jistině 31.324,88 Kč, na poplatcích 2.700,- Kč a na úroku 1.830,12 Kč.Podáním ze dne 6. 5. 2026 žalobce doplnil tvrzení ohledně výpočtů jednotlivých složek požadovaných dlužných částek. Ohledně smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2017 žalobce doplnil, že žalovaný jednorázově čerpal dne 20. 2. 2017 na úvěru částku 250.000,- Kč, celkem na splátkách uhradil 310.296,96 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě informací získaných přímo od žalovaného a dle doloženého čestného prohlášení o zasílání mzdy. Dle rozpisu plateb připsaných na účet žalovaného v období od října 2016 do ledna 2017 činil měsíční příjem žalovaného 20.544,- Kč. Náklady žalovaného byly stanoveny v částce životního minima a normativních nákladů na bydlení ve výši celkem 7.687,11 Kč a dále ve výši 700,-Kč na dalších závazcích.Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 27. 1. 2020 ve spojení se sazebníkem se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 200.000,- Kč, který měl žalovaný uhradit v 96 měsíčních splátkách po 3.466,59 Kč spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně. Dle platební historie ve spojení s výpisem z úvěrového účtu byl úvěr čerpán dne 27. 1. 2020 a dlužná částka ke dni 20. 11. 2025 činila na jistině 90.775,98 Kč, na poplatcích 15.128,- Kč a na úroku 3.570,77 Kč. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 5. 4. 2023, ze dne 31. 1. 2025, ze dne 3. 3. 2025, ze dne 3. 4. 2025, ze dne 31. 5. 2025, ze dne 11. 6. 2025, ze dne 23. 7. 2025, ze dne 30. 7. 2024, ze dne 17. 8. 2025, ze dne 31. 8. 2024, ze dne 9. 8. 2025 a zesplatněním dopisem ze dne 27. 8. 2025.Dle smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 17. 5. 2021 ve spojení se sazebníkem se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 140.000,- Kč, který měl žalovaný uhradit v 96 měsíčních splátkách po 2.680,26 Kč spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně. Dle platební historie ve spojení s výpisem z úvěrového účtu byl úvěr čerpán dne 17. 5. 2021 a dlužná částka ke dni 20. 11. 2025 činila na jistině 92.495,61 Kč, na poplatcích 13.888,97 Kč a na úroku 4.480,16 Kč. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne ze dne 3. 4. 2025, ze dne 5. 4. 2024, ze dne 31. 1. 2025, ze dne 3. 3. 2025, ze dne 3. 4. 2025, ze dne 31. 5. 2025, ze dne 22. 6. 2025, ze dne 30. 7. 2024ze dne 5. 4. 2023 a zesplatněním dopisem ze dne 27. 8. 2025.Dle smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, jejímž předmětem bylo vedení bankovního účtu. Dle platební historie ve spojení s výpisem z účtu se žalovaný dostal na účtu do přečerpání ve výši 14.193,13 Kč ke dni 6. 8. 2025, ke dni 20. 11. 2025 činil dluh žalovaného 14.193,13 Kč. Smlouva o běžném účtu byla právním předchůdcem žalobce vypovězena dopisem ze dne 14. 10. 2025.Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2017 ve spojení s podmínkami spotřebitelského úvěru se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 250.000,- Kč, který měl žalovaný uhradit v 108 měsíčních splátkách po 3.177,46 Kč spolu s úrokem ve výši 7,4 % ročně. Dle platební historie ve spojení s výpisem z úvěrového účtu byl úvěr čerpán dne 20. 2. 2017 a dlužná částka ke dni 20. 11. 2025 činila na jistině 31.324,88 Kč, na poplatcích 2.700,- Kč a na úroku 816,18 Kč. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 31. 8. 2024, ze dne 31. 1. 2025, ze dne 29. 3. 2025, ze dne 14. 5. 2025, ze dne 29. 7. 225, ze dne 6. 6. 225, ze dne 7. 7. 2025 a zesplatněním dopisem ze dne 1. 8. 2025, následně pak dopisem ze dne 27. 9. 2025.Dopisem ze dne 27. 11. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek. Dopisy ze dne 3. 12. 2025 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě pohledávek před podáním žaloby.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2025 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobce.Dle listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 29. 4. 2026 právní předchůdce žalobce sdělil, že žalovaný uvedl své příjmy a výdaje v žádosti o spotřebitelský úvěr, právní předchůdce žalobce provedl kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru a dále kontrolu platnosti dokladu totožnosti. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného z žádosti o úvěr a dále částka životního minima a normativních nákladů na bydlení. Dále právní předchůdce vyjádřil své názory ohledně judikatury vztahující se k posouzení úvěruschopnosti. Dle tabulky (č.l. 106 spisu) žalovaný uvedl příjem ve výši 20.544,- Kč měsíčně a čistý příjem domácnosti 36.000,- Kč měsíčně, výdaje žalovaného mimo splátky jsou uvedeny v částce 0,- Kč. Totožné údaje jsou uvedeny v žádosti o úvěr (č.l. 108 spisu). Splátky žalovaného činí dle tabulky (č.l. 107 spisu) částku 700,- Kč měsíčně. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 vyplývají příjmy ve výši 430.062,- Kč a výdaje 282.129,- Kč, rozdíl tedy v částce 147.933,- Kč.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Ze shora uvedených listinných důkazů bylo prokázáno uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 27. 1. 2020 a ze dne 17. 5. 2021, čerpání úvěrů ve výši 200.000,- Kč a 140.000,- Kč žalovaným a dále zesplatnění těchto úvěrů ve shora uvedených částkách, včetně prokázání shora uvedené výše dluhů žalovaného na každém z těchto úvěrů. Dále bylo prokázáno uzavření smlouvy o běžném účtu, vznik dluhu na tomto účtu a jeho výše. Pohledávky za žalovaným bylyna základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny na žalobce. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I., tedy ohledně požadavku žalobce na úhradu dluhu žalovaného vzniklého ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 27. 1. 2020, ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 17. 5. 2021 a smlouvy o běžném účtu. V části, týkající se části požadovaného kapitalizovaného úroku soud žalobu zamítl, když z provedeného dokazování (výpisů z účtu) vyplynulo, že v případě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 činil kapitalizovaný úrok ke dni 20. 11. 2025 celkem 3.570,77 Kč a nikoliv 4. 638,02 Kč (rozdíl těchto částek představuje zamítnutou částku 1.067,25 Kč) a v případě smlouvy ze dne 17. 5. 2021 činil kapitalizovaný úrok ke dni 20. 11. 2025 celkem 4.480,16 Kč a nikoliv 4. 844,42 Kč (rozdíl těchto částek představuje zamítnutou částku 364,23 Kč). Žalobce žalobou požadoval výslovně kapitalizovaný úrok, nikoliv kapitalizovaný úrok z prodlení, jehož výše je rovněž ve výpisech uvedena.Ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 34.024,88 Kč, úroku z prodlení z částky 31324,88 Kč od 21.11.2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, úroku 7,4 % ročně z částky 31324,88 Kč od 21.11.2025 do zaplacení a úroku ve výši 830,12 Kč od 31.7.2025 do 20.11.2025 dospěl soud k následujícím závěrům.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li při posouzení měsíčních výdajů žalovaného pouze z částky životního minima a normativních nákladů jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zvláště pak za situace, kdy žalovaný sám uvedl výdaje v nereálné částce 0,- Kč. Právní předchůdce žalobce na zjištění a doložení skutečných výdajů zjevně zcela rezignoval. Soud nezpochybňuje možnost užití matematických a ekonomických modelů pro účely posouzení úvěruschopnosti, musí ale vycházet z reálně zjištěných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, nikoliv z normativních částek či statistických údajů.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srov. pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 250.000,- Kč, na kterou dosud uhradil dle tvrzení žalobce 310.296,96 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Jelikož bylo na spotřebitelský úvěr uhrazeno žalovaným více, než činí poskytnutá jistina, soud žalobu v části představující dluh z titulu spotřebitelského úvěru zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 87 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 263.296,89 Kč) a neúspěšný v rozsahu 13 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 40.197,77 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 74 %.Náhrada nákladů řízení se skládá ze soudního poplatku ve výši 13.026,- Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 28.140,- Kč podle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450,- Kč, celkem 1.350,- Kč. Jako účelný úkon nelze hodnotit doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato měla být již součástí řádného žalobního návrhu. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 %. Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 48.708,90 Kč. Žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 74 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 36.044,59 Kč.Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za návrh proto činí 13.026,- Kč dle položky č. 2.2. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce na poplatku uhradil 10.421,- Kč, soud mu proto uložil povinnost zaplatit doplatek poplatku 2.605,- Kč (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích).Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.