43 C 316/2025-85 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 19. 8. 2025, který byl následně převeden do rejstříku C dne 16. 10. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 376 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o kreditní kartě ze dne 22. 12. 2005, č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným. Právní předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 30 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr poprvé čerpal dne 1. 1. 2006 ve výši 30 000 Kč, kdy od tohoto dne byla právní předchůdkyně oprávněna účtovat žalovanému úrok z úvěru z čerpané částky. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni čerpané prostředky společně s úrokem vrátit a to ve formě měsíčních splátek ve výši 1/10 vyčerpané jistiny. Žalovaný se však následně dostal s placením splátek do prodlení, v důsledku čehož právní předchůdkyně od smlouvy o kreditní kartě dne 8. 6. 2006 odstoupila.2. Právní předchůdkyně následně dne 12. 6. 2006 vystavila zesplatňující dopis. Žalovanému byla dlužná částka vyčíslena ke dni 2. 4. 2007 ve výši 30 276 Kč jistiny a 1 100 Kč na poplatcích spolu dalším příslušenstvím. Právní předchůdkyně uplatnila pohledávku za žalovaným v rozhodčím řízení v souladu s rozhodčí doložkou obsaženou v podmínkách právní předchůdkyně. V rozhodčím řízení byl vydán dne 21. 8. 2007 rozhodčí nález, sp. zn. , Anonymizováno, , rozhodcem , jméno FO, . Jelikož žalovaný následně povinnost mu uloženou rozhodčím nálezem nesplnil, bylo ve věci pohledávky za žalovaným zahájeno exekuční řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, , Exekutorský úřad Praha – východ. Žalobkyně následně dne 7. 8. 2025 souhlasila se zastavením předmětné exekuce. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, bylo dovozeno, že ve věci není dána překážka věci rozhodnuté, pokud byl o věci vydán rozhodčí nález v návaznosti na nedostatek pravomoci rozhodce. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 10. 11. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 25. 11. 2025.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 12. 2025, na které se dostavila žalobkyně, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.6. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o kreditní kartě, tedy úvěru dle spotřebitelské smlouvě ze dne 22. 12. 2005 uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným na úvěrový limit 30 000 Kč, kdy pro nehrazení žalovaným je nárokována jistina včetně úhrad pojištění, poplatků spojených zejména s upomínáním. Žalobkyně není schopna doložit, zda měl žalovaný u poskytovatele veden běžný účet, popř. jakou dobu před kreditní kartou, co se týká prověřování poměrů, pak odkazuje žalobkyně na podklady předložené k důkazu čl. 65, k tomu dále odkazuje na 32 Cdo 513/2010 a 33 Cdo 201/2018 k tomu, že u smluv před zákonem 145/2010 nebylo ze zákona nutno zkoumat úvěruschopnost.7. Následně bylo u jednání soudem dáno poučení, že s ohledem na povahu spotřebitelských úvěrů, konstantní judikaturu vrcholných soudů, k předběžnému posouzení věci, že co do procesní roviny ve věcech spotřebitelských úvěrů v podstatě nepřichází v úvahu rozhodování rozsudkem pro zmeškání, judikatura NS dosud není ujednocena v otázce, zda lze v těchto věcech vůbec vydávat EPR. Současně bez ohledu na datum uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle konstantní judikatury ÚS je i u úvěrů z doby před přijetím zákona 145/2010 nutno zkoumat obecné poměry žalovaného coby žadatele, tedy jeho základní, osobní, majetkové, příjmové poměry. Jedná se o kritérium slabší než požadavek úvěruschopnosti, avšak judikatura ÚS, i z důvodu veřejného pořádku trvá na přezkumu i v těchto věcech, ostatně již prvotní zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2001 měla být tato problematika upravena, v návaznosti na přístupová jednání a sjednocování právního řádu s požadavky práva EU, avšak pochybením zákonodárce se tak nestalo. K tomu dáno poučení, že v projednávané věci byly poměry žalovaného zkoumány zcela dostatečně, i pokud nebylo doplněno, zda měl žalovaný u poskytovatele veden běžný účet.8. K jádru projednávané věci dáno poučení o předběžném právním hodnocení, že soud neshledává pochybnosti o platnosti smlouvy včetně posouzení poměrů žalovaného včetně úrokové sazby 18,9 %, která v podstatě nepřekračuje (tj. více než 2,5x) běžné úrokové sazby bankovních produktů z té doby.9. Následně bylo dáno poučení, že soud nicméně musí učinit jádrem posouzení otázku nároku na příslušenství za dobu od zesplatnění do předžalobní výzvy, a to z důvodu vývoje právní úpravy, zlomů v judikatuře, následného zpětného právního hodnocení činnosti při vydávání rozhodčích nálezů v těchto věcech, to vše ve světle obecných principů občanského práva podle § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 občanského zákoníku, navazující § 2 o.s.ř., tedy požadavky na výklad zákona v souladu s hodnotami, na kterých stojí občanský zákoník i demokratický právní stát, zejména požadavek poctivosti, souladu s dobrými mravy, požadavek na ochranu právem chráněných zájmů. Dáno poučení, že pro případ procesní reakce na poučení soudu spočívající v částečném zpětvzetí žaloby by soud s ohledem na překotný vývoj právní úpravy a judikatury neshledával procesní zavinění za částečné zpětvzetí u žádného z účastníků.10. PZ žalobkyně u jednání dne 18. 12. 2025 s ohledem na poučení soudu žádá o odročení jednání o několik týdnů tak, aby mohla znovu uvážit veškeré okolnosti věci, poskytnout soudu erudovanější argumentaci včetně případného porovnání rozhodovací praxe či judikatury vrcholných soudů k otázce příslušenství za dobu, kdy byla nejasná aplikace zákona a požadavky judikatury. V daném případě příslušenství za dobu do předžalobní výzvy, tj. od 3. 4. 2007 do 25. 7. 2025, a to i ve světle nákladů řízení dle poučení soudem.11. Následně bylo jednání odročeno na 29. 1. 2026. Žalobkyně podáním ze dne 16. 1. 2026 omluvila svoji neúčast u jednání, současně vyslovila souhlas s projednáním věci v nepřítomnosti, současně setrvala na návrhu, aby bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu, ergo včetně příslušenství kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 3. 4. 2007 do 25. 7. 2025.12. Soud dále vyšel z listinných důkazů smluvní dokumentací, bilancí, rozhodčím nálezem, exekuční dokumentací, postoupením pohledávky, předžalobní výzvou a posouzením poměrů žalovaného.13. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.14. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.15. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.16. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.17. Soud prvně podotýká, že ve věci není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, a to s odkazem na usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, dle kterého pokud byl ve věci vydán rozhodčí nález, přičemž pravomoc daného rozhodce nebyla řádně dána, nemůže být dána ani překážka věci pravomocně rozhodnuté.18. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která své pohledávky následně podle § 1879 nového občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupeným pohledávkám, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 nového občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je platně uzavřena.19. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že právní předchůdkyně ke dni uzavření smlouvy o kreditní kartě neměla povinnost zkoumat majetkové poměry žalovaného. Soud s touto argumentací žalobkyně však musí nesouhlasit, přičemž si v této věci dovoluje odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, viz nálezy I. ÚS 199/11, III. ÚS 4084/12 a III. ÚS 4129/18, v rámci kterých Ústavní soud dospěl k závěru, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem poskytující úvěry spotřebitelům, které zjevně zasahují do právní i osobní sféry svých klientů, a to za použití formulářových smluv, u nichž nemá spotřebitel jako slabší strana reálnou možnost ovlivnit jejich obsah. Tyto smlouvy pak z