43 C 47/2026-64 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 12. 2025, převedeným do rejstříku C dne 10. 2. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 585 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, . a žalovaným, č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 23. 3. 2025 poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr původnímu věřiteli vrátit společně s úrokem ve výši 450 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 16. 3. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 9. 4. 2026, tj. dva dny po uplynutí stanovené lhůty. Soud zde žalobkyní upozorňuje, že je nutné činit úkony v rámci stanovených lhůt. Žalobkyně ve svém podání uvedla, že s ohledem na dvojité postoupení pohledávky nemá žalobkyně požadované podklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 4. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.5. Soud dále vycházel z listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, postoupením pohledávky, předžalobní výzvou a sdělením banky.6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem, který svou pohledávku za žalovaným postoupil na společnost , právnická osoba, , která následně předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.17. Žalobkyně, resp. původní věřitel, nesplnili povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, přičemž žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti tvrdila pouze v obecné rovině v žalobě, a to na základě výpisu z účtu a případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Žalobkyně svá tvrzení doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přičemž v dané listině bylo uvedeno, že byl zjištěn průměrný měsíční příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč, ostatní náklady ve výši 600 Kč, náklady na bydlení ve výši 7 300 Kč, náklady na služby a energie 1 500 Kč, žalobkyně k tomuto dále doložila listinu založenou na čl. 39 spisu, která představuje lustraci bankovního účtu žalovaného žalobkyní. Ve výpisu je uvedeno, že na bankovním účtu žalovaného jsou uloženy prostředky ve výši 7 391,43 Kč a disponibilní zůstatek ve výši 452,88 Kč.18. Pokud žalobkyně doložila soudu výpis z lustrace účtu žalovaného za určité období předcházející uzavření úvěrové smlouvy, pak ani tímto výpisem z účtu nelze nahrazovat zjištění příjmů a výdajů srozumitelným, přiměřeně podrobným výčtem, objektivizovaným podklady od třetích osob a na jeho základě provedeným srozumitelným a logickým propočtem, kdy navíc předmětný výpis z účtu není přehledný a srozumitelný, je strukturován nestandardním způsobem, mimoto v anglickém jazyce. Skutková tvrzení žalobce nelze nahrazovat odkazem na listiny přiložené k žalobě, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti zjišťovat a z nich rezultující propočet následně provádět sám soud. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti.19. Jiné listiny k ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly žalobkyní ani přes opakovanou výzvu soudu doloženy. Žalobkyně nepředložila ani žádné doklady o ověření příjmové stránky žalovaného (např. pracovní smlouva či výplatní pásky).20. Ohledně tvrzených příjmů a výdajů z listiny založené na č.l. 17 spisu, pak žalobkyně nedoložila žádné konkrétní tvrzení, jakým způsobem původní věřitel dospěl k těmto částkám, pokud pak bylo původním věřitelem vycházeno z celkových příjmu domácnosti, bylo nutné zohlednit a doložit i celkové výdaje této domácnosti, přičemž částka za celkové výdaje ve výši 9 400 Kč pro tříčlennou domácnost, je zcela zjevně nereálná a podhodnocená, a to i pokud by uvedené výdaje směřovali toliko vůči žalovanému.21. Pokud bylo poskytovatelem úvěru vycházeno z údajů sdělených žadatelem, bylo tak na místě tyto objektivizovat, respektive doložit tvrzené ověření údajů, zejména pak bylo nutno prokázat, o jaké osoby a jaké příjmy a výdaje se jedná. Rovněž není patrné a nebylo prokazováno, jakou roli mají tyto další osoby a jejich příjmy při splácení spotřebitelského úvěru.22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.23. Bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 15 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný následně na smlouvu ničeho neuhradil, zbývá tedy, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku v plné výši 15 000 Kč.24. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč, neboť se jedná o to, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.25. Ohledně zamít