43 C 58/2026-142 – Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 1. 9. 2025, který byl následně převeden do rejstříku C dne 23. 2. 2026, doplněný podáním ze dne 17. 3. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 858 Kč s příslušenstvím, z titulu neuhrazeného závazku ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, uzavřené dne 5. 1. 2022 mezi účastníky řízení., na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu uhradit sjednanou cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalované dlužnou částku ve výši 3 179 Kč fakturou č. , tel. číslo, za odebranou elektřinu v období od 12. 12. 2023 do 13. 12. 2024 a fakturou č. , tel. číslo, vyúčtovala žalobkyně částku 17 679 Kč za odebranou elektřinu v období od 14. 12. 2024 do 25. 3. 2025. Celkem tak žalobkyně nárokuje částku ve výši 20 858 Kč. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Ve věci byly naplněny podmínky § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení, když žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila v rámci podané žaloby, žalovaná na výzvu soudu s poučením podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagovala, má se za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně povaha věci umožňuje rozhodnout výhradně na základě účastníky předložených listinných důkazů.6. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.7. V projednávané věci dospěl soud po podřazení listinnými důkazy prokázaného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení k následujícím závěrům.8. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5. 1. 2022, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, má soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit cenu za dodanou elektřinu, hradit měsíční zálohy na energie ve výši 900 Kč, a dále cenu za související služby. Smlouva byla uzavřena na dobu 36 měsíců s možností automatické prolongace.9. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalované vyúčtována částka 3 179 Kč, která představuje nedoplatek za spotřebu elektřiny v období od 12. 12. 2023 do 13. 12. 2024, přičemž částka za spotřebu elektřiny dosahuje částky 45 579,11 Kč, žalovaná na zálohách zaplatila částku 42 400 Kč, splatnost faktury byla stanovena dne 31. 12. 2024. Faktura byla žalované řádně odeslána na emailovou adresu , e-mail, dne 17. 12. 2024 (čl. 64). Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalované vyúčtována částka 17 679 Kč, představující nedoplatek za spotřebu elektřiny v období od 14. 12. 2024 do 25. 3. 2025, přičemž žalovaná v předmětném období na zálohách ničeho neuhradila, splatnost faktury byla stanovena dne 17. 4. 2025. Faktura byla žalované řádně odeslána na emailovou adresu , e-mail, dne 3. 4. 2025 (čl. 65). Žalovaná dlužné částky neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 25. 7. 2025, řádně zaslané žalované dne 25. 7. 2025, jak vyplývá z poštovního podacího lístku na čl. 45 spisu.10. Výrokem I. proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazenou částku za dodanou elektřinu. Žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., proto byl současně ve výroku I. přiznán úrok z prodlení ohledně dlužné částky za dobu ode dne následujícího po splatnosti nárokovaných faktur do zaplacení, jak nárokováno žalobkyní.11. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.12. Výrokem II. proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 835 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu po 400 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a za sepis žaloby, pod který soud podřadil i doplnění žaloby na výzvu soudu o náležitosti, které měly být obsaženy již v žalobě. Ke každému úkonu náleží podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 100 Kč, celkem tak náleží 1 500 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 1 815 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 1 815 Kč + 835 Kč = 2 650 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.13. K tomu soud dodává, že se neztotožnil s návrhem žalobkyně na přiznání náhrady nákladů v plné výši, neboť v projednávané věci byly naplněny podmínky § 14b odst. 1 advokátního tarifu, především řízení bylo zahájeno návrhem v podobě ustáleného vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně ve značném počtu případů, ve skutkově i právně takřka totožných či velmi obdobných věcech.14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.