Okresní soud Brno-Venkov 7 C 199/2026-18 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 51 892,65 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 7. 2025 poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše 39 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobci vrátit s příslušenstvím (poplatek za vyplacení ve výši 1,99 % z vyplacených prostředků a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části) v pravidelných denních splátkách, první splátka byla splatná dne 30. 8. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 5. 7. 2030. Žalovaný vyčerpal celkem částku 23 000 Kč, a to dne 31. 7. 2025, přičemž si zvolil i služby, za které byl povinen hradit poplatky. Jde o službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 109,80 Kč, „, Anonymizováno, “ za poplatek 165 Kč a , Anonymizováno, za poplatek 28,80 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděl dne 29. 11. 2025. Od 30. 11. 2025 je tedy žalovaný v prodlení. Dlužná částka 50 892,10 Kč se skládá z jistiny ve výši 23 000 Kč, poplatku za vyplacení ve výši 457,70 Kč, smluvního úroku ve výši 27 130,80 Kč a poplatků za volitelné služby ve výši celkem 303,60 Kč. Žalobkyně se dále domáhal zaplacení částky 1 000,55 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalovaného, a smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně a je požadována za období od 31. 8. 2025 do 29. 11. 2025 z dlužné jistiny.2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil. Dne 10. 8. 2026 bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil.3. Soud na základě dokazování listinami přiloženými k návrhu (protokol o jednání) učinil následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 7. 2025 bylo zjištěno, že se spol. žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na bankovní účet č. , IBAN, finanční prostředky až do výše 39 800 Kč, které žalovaný mohl čerpat opakovaně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za vyplacení ve výši 1,99 % z vyplacené částky a zaplatit úroky ve výši 0,983 % denně z nesplacené části. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách ve výši 231,06 Kč, splatnost první splátky nastává dne 30. 8. 2025, poslední den trvání smlouvy byl sjednán na 5. 7. 2030. V čl. VII odst. 4 byly sjednány poplatky za volitelné služby: „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ a , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal platit poplatek ve výši 3,66 Kč denně za službu „, Anonymizováno, “, poplatek ve výši 165 Kč za službu „, Anonymizováno, “, poplatek ve výši 0,96 Kč denně za , Anonymizováno, . Podle čl. VII smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení až do zaplacení a na na zesplatnění úvěru, v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek. Soud má za prokázané, že žalovaný byl seznámen s parametry smlouvy, zejména způsobem čerpání, splácení úvěru (výše splátky, den splatnosti), výší úroků.5. Ohledně prověřování úvěruschopnosti věřitelem bylo zjištěno, že věřitel vycházel z následujících informací: výše ověřeného měsíčního příjmu činila 20 196 Kč, žalovaný uvedl příjem 35 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného na bydlení byly zjištěny ve výši 5 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 5 000 Kč, neměl jiné půjčky. Totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby , Anonymizováno, od společnosti , právnická osoba, .6. Z přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli ylo zjištěno, že dne 31. 7. 2025 byla na účet č. , č. účtu, vyplacena částka 23 000 Kč pod VS , var. symbol, , poznámka , Anonymizováno, .7. Z e-mailu ze dne 29. 11. 2025, který je adresován žalovanému, bylo zjištěno, že protože ani navzdory předchozímu upozornění neuhradil žalovaný závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka je k dnešnímu dni 91 dní po splatnosti, žalobkyně vypověděla smlouvu o půjčce s okamžitou platností. Celková dlužná částka 52 907,65 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut, se stala splatnou v plné výši.8. Z výzvy ze dne 19. 4. 2026, odeslané dne 21. 4. 2026, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, který byl vyčíslen na částku 53 929,90 Kč.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), [S]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zákon o spotřebitelském úvěru) [P]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Po provedeném dokazování a podřazení pod zákonná ustanovení má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, který je spotřebitelským úvěrem podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházela z údajů o jeho příjmech a pravidelných výdajích, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by úvěr byl poskytnut v rozporu s požadavky citovaného ustanovení.12. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaný nevrátil. Žalobkyni proto vznikl nárok na vrácení poskytnuté jistiny, na sjednaný poplatek za vyplacení úvěru a na úhradu poplatků za žalovaným zvolené doplňkové služby.13. Pokud jde o uplatněný smluvní úrok ve výši 27 130,80 Kč, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není. Ze smlouvy vyplývá, že úrok byl sjednán ve výši 0,983 % denně z nesplacené části úvěru. Takto sjednaná úroková sazba odpovídá přibližně 359 % ročně, což několikanásobně převyšuje běžné úrokové sazby poskytované na finančním trhu v době uzavření smlouvy.14. Soud přihlédl k tomu, že se jedná o spotřebitelský vztah, v němž je spotřebitel slabší smluvní stranou. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Současně platí, že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné.15. Ujednání o úroku ve výši 0,983 % denně soud považuje za nepřiměřené, neboť jeho ekonomickým důsledkem je extrémní navýšení dluhu spotřebitele bez rozumného vztahu k poskytnutému plnění a k riziku věřitele. Takto vysoké úročení vede k neodůvodněné majetkové výhodě poskytovatele úvěru a vytváří hrubou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi smluvních stran. Ujednání proto odporuje požadavku poctivosti a ochrany spotřebitele a současně je v rozporu s dobrými mravy.16. Soud proto uzavírá, že smluvní ujednání o úroku ve výši 0,983 % denně je absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 1813 o. z. Z neplatného smluvního ujednání žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 27 130,80 Kč, a proto soud žalobu v této části zamítl.17. Naopak žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu, uhradit sjednaný poplatek za vyplacení úvěru ve výši 457,70 Kč, poplatky za jím zvolené doplňkové služby ve výši 303,60 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000,55 Kč, jejíž výše nepřekračuje zákonný limit stanovený v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a soud ji neshledal nepřiměřenou. Celkem tak žalobkyni náleží částka 23 761,30 Kč a dále částka 1 000,55 Kč.18. Protože žalovaný nesplnil svůj peněžitý dluh řádně a včas, dostal se do prodlení. Žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 30. 11. 2025, kdy se po zesplatnění stal celý dluh splatným.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 51 892,65 Kč a byla úspěšná ohledně částky 24 761,85 Kč, tj. z 47,72 %, zatímco ohledně částky 27 130,80 Kč, tj. z 52,28 %, úspěšná nebyla. Úspěch a neúspěch účastníků jsou tak prakticky vyrovnané, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.