Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 22.794,20 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 10.549,17 Kč za dobu od 5. 8. 2025 do zaplacení. Tvrdí, že dne 3. 4. 2025 uzavřel s žalovaným distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, v níž se zavázal žalovanému poskytnout úvěr do výše 32.700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný vyčerpal prostřednictvím bezhotovostního převodu dne 3. 4. 2025 dvakrát částku 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit formou pravidelných denních splátek, přičemž první splátka byla splatná 3. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 4. 3. 2030. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou denních splátek, a žalobce proto smlouvu vypověděl, o čemž žalovaného informoval e-mailem z 4. 8. 2025. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného, zjistil celkový počet členů domácnosti společně hospodařících se spotřebitelem, měsíční výdaje spotřebitele, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobci. Žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru hledaných osob policií, a zkontroloval v katastrálním rejstříku platnost adresy a v interních registrech historii klienta. Žalovaná částka 22.794,20 Kč se skládá z jistiny úvěru 10.000 Kč, z úroku ve výši 12.045,80 Kč, z poplatku za službu , Anonymizováno, 328,74 Kč, z poplatku za službu informační , Anonymizováno, 22,08 Kč a ze smluvní pokuty 199,23 Kč. Tato smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny úvěru za dobu od 11. 5. 2025 do 9. 8. 2025.2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Dne 3. 4. 2025 vytvořil žalobce listinu smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, . , hodnota, . Smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je věřitelem a žalovaný je dlužníkem. Součástí smlouvy má být formulář pro standardní informace o úvěru, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobce se zavázal poskytnout klientovi v jeho prospěch částku do výše 32.700 Kč, přičemž dlužník byl oprávněn úvěr čerpat postupně i opakovaně po celou dobu platnosti kreditního rámce, tedy do 4. 3. 2030. Klient, tedy dlužník, měl splácet poskytnuté peněžní prostředky formou pravidelných denních splátek ve výši určené v čl. 5 obchodních podmínek s tím, že věřitel klientovi stanoví výši doporučené měsíční úhrady. Úrok byl stanoven ve výši 1,066 % denně a první splátka měla být splatná 3. 5. 2025. Poplatek za vyplacení tranše úvěru byl 1,99 Kč z čerpané jistiny, poplatek za službu Klidné spaní byl 3,66 Kč denně, poplatek za službu Presto byl 165 Kč za vyplacení každé tranše úvěru, a poplatek za informační SMS servis činil 0,96 Kč denně. Listina je podepsána oprávněnou osobou za žalobce. V místě vyhrazeném pro podpis klienta je pouze vytištěn text: Tímto podepisuji dne 2025-04-03. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.4. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. V tomto profilu byl žalovanému zpřístupněn formulář standardní předsmluvní informace o úvěru, který odsouhlasil, a poté návrh smlouvy o revolvingovém úvěru, který žalovaný odsouhlasil kliknutím na volbu podepisuji. Žalovanému byla posléze smlouva o úvěru včetně formuláře zaslána na e-mailovou adresu.5. Tato tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by se žalovaný přihlásil do jakéhokoliv klientského profilu, ani že by byl dvoufaktorovým způsobem ověřen. Nebylo ani prokázáno, že by žalovanému byl v klientském profilu zpřístupněn formulář o standardní předsmluvní informaci o úvěru, ani že by žalovaný takový formulář odsouhlasil a jakým způsobem se tak mělo stát. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by žalovanému byl zpřístupněn návrh smlouvy o úvěru, že by žalovaný tento návrh odsouhlasil, ani že by kliknul na jakékoli tlačítko či volbu. Nebylo ani prokázáno, že by žalovanému byla smlouva o úvěru a předmětný formulář zaslány na e-mailovou adresu.6. Listina informace o zprostředkovateli obsahuje údaje a oprávnění zprostředkovatele úvěru , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného. Stejný závěr platí i pro listinu Obecné principy posuzování a filozofie společnosti, která obsahuje základní zásady, které žalobce používá při posuzování úvěruschopnosti klientů. Tentýž závěr se vztahuje také na listinu informace pro spotřebitele, zahrnující základní údaje a možnosti spotřebitelského úvěru.7. Všeobecné obchodní podmínky obsahují podrobnější úpravu práv a povinností, které vznikají mezi žalobcem a jeho klienty při sjednávání revolvingových spotřebitelských úvěrů Flexi půjčka. Jedná se o obecný dokument a jakoukoliv souvislost s žalovaným nelze z něj dovodit. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného.8. Listina údaje o poskytovateli úvěru zahrnuje vysvětlení typu úvěru pod obchodním označením , Anonymizováno, . V řízení nebylo zjištěno, že by se tento doklad dostal do dispozice žalovaného. Totéž platí pro listinu souhlas se zpracováním osobních údajů.9. Přílohou úvěrové smlouvy měl být předpis denních splátek, který zahrnuje všechny dny od 4. 4. 2025 až do 5. 3. 2030. U každého dne je uvedena jistina, úrok, poplatek a celkem. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného.10. V listině autorizace ověření totožnosti je uvedeno, že toto ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, dne 3. 4. 2025. Z této listiny soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti, z listiny nevyplývá, že by žalobce ověřoval jakýmkoliv způsobem totožnost žalovaného.11. Z kopie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, soud dovodil, že kopii této listiny měl žalobce k dispozici.12. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobce bylo zjištěno, že obsahuje údaje o žalovaném, a to jeho jméno, příjmení, bydliště, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem dva, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 12.000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 2.500 Kč, ostatní zbytné výdaje 5.000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 45.800 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 29.000 Kč, regionální koeficient 1.3, vypočítané minimální výdaje 18.535 Kč a disponibilní příjem 10.465 Kč. V řízení nebylo zjištěno, jakým způsobem a z jakých zdrojů žalobce tyto údaje získal, a nebylo prokázáno, že by tyto údaje žalobci sdělil žalovaný.13. Listina identifikované příjmy obsahuje sdělení žalobce, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 45.800 Kč, a že na základě dostatečných a přiměřených informací byl tento čistý měsíční příjem spotřebitele ověřen. Z listiny nevyplývá, že se vztahuje na žalovaného, ani že by žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval čistý měsíční příjem žalovaného.14. Listina přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli zahrnuje automatizovaný výpis z interního systému žalobce, podle něhož dne 3. 4. 2025 z účtu žalobce měly být poukázány dvě částky po 5.000 Kč na účet č. , č. účtu, . Z této listiny však nelze vzít za prokázáno, že by z účtu žalobce byly tyto dvě částky na předmětný účet poukázány.15. Čerpání peněžních prostředků ze strany žalovaného vzal soud za prokázáno až z výpisu ze shora uvedeného účtu, podle něhož dne 3. 4. 2025 na účet byly připsány dvě částky 5.000 Kč z účtu žalobce jakožto , Anonymizováno, . Podle potvrzení , Anonymizováno, je majitelem tohoto účtu žalovaný. Z výpisu z téhož účtu soud zjistil, že ke dni 6. 1. 2025 byl na účtu nulový zůstatek a tentýž zůstatek byl na účtu i ke dni 31. 1. 2025. Z účtu byla odepsána platba 499 Kč dne 6. 1. 2025 za poplatek za výzvu k zaplacení dlužné částky. Nulové zůstatky na účtu byly i ke dni 28. 2. 2025 a 31. 3. 2025, přičemž pohledávky po splatnosti ke dni 31. 3. 2025 činily 2.747,91 Kč.16. Dopisem z 4. 8. 2025 oznámil žalobce žalovanému, že vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností, a vyzval žalovaného k zaplacení celého zbytku dluhu 23.969,63 Kč s příslušenstvím. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl žalovanému tento dopis odeslán či doručen.17. Žalobce se pokusil dosáhnout zaplacení dluhu od žalovaného dopisem své právní zástupkyně ze 14. 12. 2025, který byl podle potvrzení o podání odeslán žalovanému doporučeně dne 16. 12. 2025.18. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalobce a žalovaný uzavřeli dne 3. 4. 2025 či v jiný den tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru výše uvedeného obsahu ani že by žalovaný měl ve své dispozici tuto smlouvu či další listiny shora uvedené včetně obchodních podmínek a předpisu denních splátek. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoliv způsobem zjistil a ověřil příjmy, výdaje a dosavadní závazky žalovaného. Bylo prokázáno, že dne 3. 4. 2025 na účet žalovaného byla připsána celkem částka 10.000 Kč z účtu žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalovaným žalobci z částky 10.000 Kč cokoliv vrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobci nějakou částku uhradil, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě žalobce.19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Zřejmě žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.20. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.21. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce byl podle § 86 téhož zákona povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.22. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce jakkoliv zabýval zjišťováním poměrů na straně žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytl žalobci jakékoliv údaje o svých příjmech, výdajích a závazcích, například shora uvedené skutečnosti obsažené v listině výpis o posouzení úvěruschopnosti. Žalobce nezjistil ohledně žalovaného jeho osobní stav, vyživovací povinnosti, druh bydlení, zdroj jeho příjmu, výši čistého měsíčního příjmu, výdaje žalovaného a jeho dosavadní závazky. Žalobce tudíž nemohl ani žádné takové údaje ověřit. Výpis identifikovaných příjmů nelze považovat za dostačující, když z této listiny nevyplývá, že by se mělo jednat o částečný výpis z účtu žalovaného. Za této situace žalobce nemohl porovnat nezjištěné a neověřené příjmy žalovaného a nezjištěné a neověřené výdaje žalovaného a nezjištěné a neověřené dosavadní závazky žalovaného, a tudíž nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto v případě, že by bylo prokázáno řádné uzavření úvěrové smlouvy, byla by úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku, k níž soud přihlíží i bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla.23. Jak uvádí Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.24. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal na svůj účet od žalobce celkem 10.000 Kč, z čehož žalobci ničeho nevrátil. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat, tak představuje celou částku 10.000 Kč.25. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný žalovanému 16. 12. 2025. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 19. 12. 2025, žalovaný byl vyzván k plnění do tří dnů, tedy do 22. 12. 2025. Dnem následujícím 23. 12. 2025 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.26. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 10.000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení až od 23. 12. 2025 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně úroku ve výši 12.794,20 Kč a části úroku z prodlení.27. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.28. Povinností žalobce bylo zaplatit soudní poplatek ze žaloby 1.000 Kč podle položky 1 bodu 1 písmene a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Elektronický platební rozkaz nebyl v této věci vydán. Základem procentního poplatku je podle § 6 odst. 1 citovaného zákona cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, přičemž cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. V daném případě činí žalovaná jistina 10.748,40 Kč a skládá se z jistiny úvěru 10.000 Kč, smluvní pokuty 199,23 Kč a poplatků 198,35 Kč, 328,74 Kč a 22,08 Kč. Částka 12.045,80 Kč, uplatněná v žalobě, nepředstavuje jistinu, nýbrž úrok z úvěru, tedy příslušenství žalované pohledávky. Soudní poplatek tedy se vybírá pouze z částky 10.748,40 Kč a činí, jak soud uvedl, 1.000 Kč. Žalobce však na soudním poplatku uhradil 1.140 Kč, tedy o 140 Kč více, než bylo jeho povinností. Soud proto výrokem IV. tohoto rozhodnutí rozhodl o vrácení tohoto přeplatku žalobci ve smyslu § 10 odst. 1 citovaného zákona o soudních poplatcích.