3 C 145/2022-58 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 13 653,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 13 653,60 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], kterou se žalobkyní uzavřela žalovaná spolu s panem [celé jméno žalovaného] (spoludlužníci). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované a panu [celé jméno žalovaného] úvěr ve výši 80 001 Kč. Spoludlužníci úvěr v této výši čerpali, čímž jim v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svoji povinnost řádně neplnili, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zůstatek dluhu zesplatnila. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo mimo jiné rozhodnuto, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. smlouvy, tedy částky ve výši 498 Kč a 25 848,90 Kč. Částka ve výši 25 848,90 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 82 058 Kč, a to za období prodlení žalované s úhradou této nové jistiny úvěru do [datum]. Prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru však trvalo i po datu [datum]. Touto žalobou se proto žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 82 058 Kč od [datum] do [datum]. V souladu s limity dle čl. 6 smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila na částku ve výši 13 653,60 Kč. 2. Soud nejprve přezkoumal svou pravomoc jednat ve věci a zjistil, že tato je dána ve smyslu čl. 37 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech (publ. [číslo] Sb. m. s.). Rozhodným právem je v souladu s čl. 36 shora citované smlouvy právo české. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. K jednání dne [datum] se žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání doručeno dne [datum] (náhradním způsobem – uložením ve smyslu § 49 odst. 4 zákona č. 991/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované a panu [celé jméno žalovaného] úvěr ve výši 80 001 Kč a závazek spoludlužníků splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Z výpisu z účtu uvedeného spoludlužníky ve smlouvě soud zjistil, že čerpali částku 80 001 Kč. Čerpaný úvěr řádně nespláceli. 6. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 653,60 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. Podle podacího archu byla výzva odeslána dne [datum]. 7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, tvrdila žalobkyně, že úvěruschopnost žalované ověřovala v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), jakož i v dalších registrech, k tomuto tvrzení však nenavrhla žádné důkazy. K prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti předložila žalobkyně soudu pouze žalobkyní předpřipravenou formulářovou listinu nazvanou„ HODNOCENÍ KLIENTA“. Dle tohoto formuláře činí pravidelný čistý měsíční příjem žalované 9 000 Kč a ostatní příjmy činí 0 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 3 410 Kč. Za druhou osobu v domácnosti, děti, spoření, splátky případných závazků, bydlení (nájemné, inkaso) a ostatní výdaje (jako doprava, kurzy a záliby) bylo ve formuláři uvedeno 0 Kč. Uvedené údaje nebyly ověřeny žádnými dalšími dokumenty. Žalobkyně doložila pouze výpis z účtu žalované za období listopadu 2016 až prosince 2016, kde jsou uvedeny zůstatky na účtu žalované k různým datům v průběhu tohoto období. K [datum] byl zůstatek na účtu - 700,80 Kč, k [datum] + 8 641,72 Kč, v mezidobí částky kolísaly. Celkem byl konečný zůstatek v polovině uvedených dat v mínusové hodnotě. 8. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo mimo jiné rozhodnuto, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. smlouvy, tedy částky ve výši 498 Kč a 25 848,90 Kč. [příjmení] ve výši 25 848,90 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 82 058 Kč, a to za období prodlení žalované s úhradou této nové jistiny úvěru do [datum]. Bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. 9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 2 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. V tomto směru soud žalobkyni při jednání dne [datum] poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzval ji k návrhu důkazů, nato žalobkyně nenavrhla provedení žádných dalších důkazů. 11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit). 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Předmětem řízení byla smluvní pokuta vycházející ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením, zda projednání věci nebrání překážka věci rozsouzené a dospěl k závěru, že je uplatňována sice smluvní pokuta vyplývající ze stejné smlouvy jako ve věci projednávané u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka], avšak za jiné (následující) období. Proto projednání nebrání překážka věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). 13. Právní moc se však neprojevuje pouze v případech, kdy je v dalším soudním řízení projednávána totožná věc. Závaznost rozhodnutí jako účinek právní moci míří také na situace, kdy předmětem pravomocného rozhodnutí je otázka, jež má v jiném řízení mezi týmiž účastníky povahu otázky předběžné. Nelze připustit, aby pravomocně již vyřešená právní otázka byla v jiném řízení mezi týmiž stranami řešena opětovně. Závaznost rozhodnutí tak brání soudu, aby v následném sporu mezi týmiž účastníky již pravomocně vyřešenou otázku samostatně posoudil (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Účinek závaznosti rozhodnutí tak spočívá v zákazu odchýlení se od již pravomocně stanoveného právního následku (srov. též SoJ 164/2009, NS 26 Cdo 612/2007). V praxi to znamená, že v následném řízení není projednání pravomocně již vyřešené otázky přípustné; soud se proto v následném řízení nebude zabývat tvrzeními, která jsou v rozporu se skutkovými zjištěními, na nichž soud vystavěl své pravomocné rozhodnutí v prejudiciálním sporu, a nebude tedy ani provádět dokazování vztahující se k již vyřešenému právnímu následku. 14. V dané věci lze za takovou předběžnou otázku považovat platnost smlouvy o úvěru, na jejímž posouzení závisí výsledek sporu. Když Okresní soud v Blansku rozhodoval věc vedenou pod sp. zn. [spisová značka], vyšel z platnosti smlouvy o úvěru a žalobě vyhověl. Nicméně nelze odhlédnout od toho, že ve výše uvedené věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání – tedy pouze na základě splnění procesních předpokladů, soud neprováděl ve věci žádné dokazování a považoval za nesporná všechna tvrzení uvedená v žalobě (§ 153b o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci [spisová značka] nebylo vydáno po dokazování, ale jedná se o rozhodnutí čistě procesní, neuplatní se v tomto případě závaznost posouzení p