711 C 26/2024-87 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 50 507 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že byla na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, zaměstnána u žalovaného na pozici kontrolor, a to na dobu neurčitou. Žalobkyně v posledním roce vnímala velmi silně projevy bossingu a diskriminačního zacházení na pracovišti ze strany nadřízených pracovníků žalovaného, kdy byla mimo jiné bezdůvodně přeřazena v rozporu se sjednaným druhem práce na stěhování archivu. Situaci vnímala tak, že je snaha o to, aby sama podala výpověď, neboť s ohledem na množství zakázek byl počet zaměstnanců na její pozici nadbytečný a k její práci sjednané v pracovní smlouvě jí byly i přidány externí objednávky. Žalobkyně konkrétně začátkem roku , Anonymizováno, vykonávala částečně práci nákupčí, částečně kooperace a plánování výroby, což mělo být dočasné, než budou další zakázky, což následně vygradovalo tím, že asi týden před výpovědí byla převedena z pokynu přímého nadřízeného , jméno FO, na práci do archivu, kde byla asi dva dny a následně byla v pracovní neschopnosti. Žalobkyně proto nejprve dne , datum, podala výpověď z pracovního poměru, kdy výpovědní doba měla skončit dne , datum, . Žalobkyně přitom komunikovala se svým přímým nadřízeným , jméno FO, , který jí řekl, že není problém, aby se podepsala dohoda o ukončení pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti. V průběhu výpovědní doby poté došlo k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru ze skutečných důvodů- tj. z důvodů nadbytečnosti- a pracovní poměr tak skončil již , datum, . S ohledem na dobu trvání pracovního poměru a důvod jeho ukončení náleží ze zákona žalobkyni odstupné v zákonné výši, kterou žalobkyně vyčíslila na 50 507 Kč (výpočet je založen na výši mzdy za měsíce leden až březen roku 2024, která činila za leden 17 361 Kč, za únor 14 547 Kč a za březen 13 167 Kč). Žalovaný žalobkyni i přes výsledky kontroly Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj požadované odstupné doposud neuhradil, ačkoliv dohodu o ukončení pracovního poměru respektoval a v souladu s ní žalobkyni vystavil potřebné doklady.2. Žalovaný nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznal. Uvedl, že žalobkyně ukončila pracovní poměr z vlastní vůle výpovědí ze dne , datum, (pracovní poměr měl skončit , datum, ). Žalobkyně byla v dubnu 2024 v pracovní neschopnosti, vyjma dne , datum, , kdy se dostavila k zaměstnavateli k podpisu dohody o skončení pracovního poměru. Tato písemnost byla zástupci žalovaného předložena v podobě vyhotovené žalobkyní, a to neočekávaně (bez předchozího sjednání schůzky) a byl vyžadován její okamžitý podpis. V písemnosti nebyla ona „nadbytečnost“ nijak , jméno FO3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Shodnými tvrzeními účastníků a dále pracovní smlouvou z , datum, , smlouvou o zachování důvěrnosti informací a mlčenlivosti, dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, , 2 a 3 a mzdovými výměry je prokázáno, že žalobkyně byla zaměstnána u žalovaného na základě pracovní smlouvy z , datum, na pozici kontrolora, nejprve s délkou pracovní doby 37,5 hodiny týdně, následně od , datum, s délkou pracovní doby 20 hodin týdně, a to na dobu neurčitou. Shodnými tvrzeními účastníků a výpovědí z pracovního poměru je prokázáno, že žalobkyně dne , datum, podala výpověď z pracovního poměru dle § 50 zákoníku práce bez udání důvodu s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne , datum, , výpověď zaměstnavatel převzal , datum, . Mezi účastníky dále nebylo sporné, že dne , datum, žalobkyně přinesla statutárnímu orgánu , tituly před jménem, , jméno FO, dohodu o rozvázání pracovního poměru, kterou sama sepsala, , tituly před jménem, , jméno FO, za žalovaného dohodu podepsal, přičemž obsahem této listiny je dohoda žalobkyně a žalovaného ve smyslu ustanovení § 49 zákoníku práce o rozvázání pracovního poměru žalobkyně s tím, že pracovní poměr zaměstnance založený pracovní smlouvou ze dne , datum, skončí dnem , datum, , a dále je zde uvedeno, že důvodem rozvázání pracovního poměru je nadbytečnost. Žalobkyně vyzvala výzvami z , datum, a , datum, žalovaného k úhradě zákonného odstupného po ukončení pracovního poměru dohodou z důvodu nadbytečnosti.4. Z informace o výsledku kontroly z , datum, bylo zjištěno, že Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj prováděl kontrolu žalovaného z podnětu žalobkyně, přičemž nezkoumal skutečný důvod ukončení pracovního poměru žalobkyně a pouze konstatoval, že pokud důvodem ukončení pracovního poměru dohodou byla nadbytečnost žalobkyně, pak zaměstnavatel nesplnil svoji povinnost vyplatit žalobkyni odstupné.5. Mezi účastníky bylo sporné zejména to, co bylo skutečným důvodem ukončení pracovního poměru žalobkyně a soud má provedeným dokazováním za prokázané, že skutečným důvodem ukončení pracovního poměru žalobkyně byla její žádost o ukončení pracovního poměru dohodou, protože chtěla odejít před uplynutím výpovědní doby. Soud provedl dokazování výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , účastnickou výpovědí statutárního orgánu žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , výpisem docházky žalobkyně z dubna 2024 a května 2024, inzeráty žalovaného v aplikaci , Anonymizováno, , a webovou stránkou žalovaného s inzeráty na volné pozice. Co se týká svědků, soud má veškeré jejich výpovědi za věrohodné, svědci nepůsobili podjatě, vypovídali nezávisle, jejich výpovědi se navzájem doplňovaly a shodovaly. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že svědci , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, probírali postup proti žalobkyni na společné poradě, a z toho důvodu je jejich důvěryhodnost výrazně snížena; nic takového svědci neuvedli, soud se před zahájením výslechu každého ze svědků ptal na jeho vztah k účastníkům řízení i k této věci, i na to, zda vědí, čeho se jejich výslech bude týkat, a žádný ze svědků v tomto směru neuvedl žádné skutečnosti, které by jakkoli vzbuzovaly dojem, že se snad svědci „proti žalobkyni připravovali“.6. Těmito výpověďmi a podpůrně i ostatními shora uvedenými listinami má soud za prokázané, že žalobkyně vykonávala práci kontrolora, kdy v rámci tohoto druhu práce vykonávala dočasně i práci kooperace na základě pokynu jejího přímého nadřízeného , jméno FO, , který pracoval jako vedoucí technické kontroly. Tento svědek uvedl, že žalobkyně vykonávala práce v rámci kooperace souběžně se svojí prací kontrolora, a pokud s účinností od , datum, vykonávala práce pro žalovaného na zkrácený pracovní úvazek, bylo to z toho důvodu, že v té době ještě vykonávala jinou práci jako osoba samostatně výdělečně činná. , text7. V řízení tedy bylo prokázáno, že nebyla provedena žádná organizační změna u zaměstnavatele, která by byla důvodem nadbytečnosti žalobkyně, a bylo z provedených důkazů zjištěno, že k uzavření dohody o ukončení pracovního poměru žalobkyně dne , datum, došlo z důvodu požadavku žalobkyně na ukončení pracovního poměru před uplynutím výpovědní doby. Ostatně sama žalobkyně k dotazu soudu, proč nebyl jí tvrzený důvod ukončení pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti uveden již v její výpovědi z pracovního poměru, uvedla, že neví, a k dotazu, proč byl pracovní poměr ukončen právě k , datum, odpověděla, že to , jméno FO8. Podle § 48 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, může být pracovní poměr rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.9. Podle § 49 odst. 1 zákoníku práce dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.10. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď jen stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,11. Podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Podle odst. 3 se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Podle odst. 4 je odstupné zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.12. Odstupné, jako jednorázové peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem, představuje určitou formu odškodnění zaměstnance za nezaviněnou ztrátu zaměstnání. Skončil-li pracovní pomě