3 C 40/2026-41 – Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 164 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 11 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 11 000 Kč, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, právní předchůdce žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, zůstatek dluhu zesplatnil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: úroků z prodlení, sjednaného smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně a smluvní pokuty ve výši 5 764 Kč. Původním věřitelem byla obchodní společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, .2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. Uznal, že mu byla poskytnuta částka 11 000 Kč, avšak tvrdil, že původní věřitel při uzavření smlouvy řádně nezkoumal jeho úvěruschopnost, a to jak po stránce příjmové, tak zejména výdajové. Poukazoval na to, že měl již v době uzavření smlouvy více závazků, dokonce u téhož subjektu, a za této situace nemohl být shledán úvěruschopným. Žalovaný na podporu své argumentace odkázal na další řízení vedená proti žalovanému a uvedl jejich spisové značky. Z těchto důvodů považuje předmětnou smlouvu za absolutně neplatnou, proto se jeho povinnost může týkat toliko vydání bezdůvodného obohacení ve výši přijaté jistiny, a to na výzvu věřitele. Další nároky uplatněné žalobkyní, včetně smluvních úroků a sankcí, považuje za nedůvodné, neboť vycházely z neplatné smlouvy. Současně uvedl, že splácí více závazků, snaží se je plnit podle svých možností, mimo jiné za pomoci rodiny, a navrhl, aby případná povinnost k vydání bezdůvodného obohacení byla stanovena ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně.3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dnem , datum, , která byla soudu předložena v elektronickém formátu .pdf, vyplývá, že jako úvěrující je v tomto dokumentu označena společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , jako úvěrovaný žalovaný, přičemž jsou v něm vyplněny jeho osobní údaje. V závěrečné části smlouvy je uvedeno datum podpisu , Anonymizováno, a jméno žalovaného. Z těchto údajů není zřejmé, kdo je k textu smlouvy připojil. Žalovaný však nepopřel podpis této smlouvy.5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že se jedná o výpis údajů sdělených původnímu věřiteli žalovaným. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí s rodiči, má příjem ve výši 25 264 Kč měsíčně ze zaměstnání a jeho výdaje činí 6 500 Kč měsíčně. Tato listina však neobsahuje doklady o příjmech a výdajích žalovaného, ani žádné výstupy z úvěrových registrů.6. Mezi účastníky bylo nesporné, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 11 000 Kč. Žalovaný však nezaplatil žádnou splátku.7. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru. Doručení této zásilky žalovanému, ani její odeslání žalovanému však nebylo prokázáno.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky z původního věřitele , právnická osoba, . na dalšího věřitele , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, .9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu pohledávek, soud zjistil, že pohledávka byla společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, postoupena na žalobkyni.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni.11. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a stanovila mu k tomu lhůtu tří dnů.12. Z potvrzení o odeslání doporučené zásilky ze dne , datum, soud zjistil, že výzva k úhradě byla žalovanému odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne , datum, .13. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.14. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr a dále tvrzení, že oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, bylo žalovanému doručeno nebo alespoň odesláno. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti „nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků.15. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit). Soud také nemohl vycházet z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, , neboť nebylo prokázáno, že toto oznámení bylo žalovanému doručeno nebo že bylo alespoň odesláno poštou.16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.18. Podle § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 o