10 C 233/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 21.10.2020, postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti, ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky 8 474,69 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 31. 10. 2016 a Všeobecných obchodních podmínek poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 10. 8. 2018 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 30 688 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení pro čerpání úvěru (tzv. Komfort čerpání) souhrnně evidovaném na podúčtu [číslo]. Tuto část úvěru se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč spolu s pojištěním ve výši 4,99% ze splátky úvěru, od června 2018 ve výši 5,99%. Roční úroková sazba činila 22,68 %. Splátky jednotlivých čerpání měly být žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradila a na úvěr splatil celkem 39 400 Kč. Žalobkyně proto účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do 30. 11. 2016 činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 16,40 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 26. 8. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, kde uvedl měsíční příjem 20 000 Kč a náklady na bydlení 6 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí v domě/bytě. Žalobkyně také provedla kontrolu v registru SOLUS a dalších doplňkové kontroly (v interním blacklistu, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku apod.) a v potaz vzala také předchozí úvěr žalovaného, který byl řádně splacen. Dne 21. 7. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně proto dopisem ze dne 26. 8. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila. Splatnost úvěru nastala ke dni 30. 9. 2020 a dluh žalovaného podle žalobkyně tvoří částku 8 474,69 Kč a sestává se z jistiny ve výši 8 089,45 Kč, úroků ve výši 308,94 Kč, dlužného pojistného ve výši 59,90 Kč a smluvní pokuty ve výši 16,40 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc se souhlasem žalobkyně rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] přihlášce k pojištění a všeobecných obchodních podmínek bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu, že na základě žádosti žalovaného se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč se základní pohyblivou roční sazbou úroku 22,68 %. Celý úvěr se žalovaný zavázal hradit žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 5% z dlužné částky, nejméně 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru spolu se sjednaným úrokem, poplatky a pojištěním. Pro případ nesplácení úvěru si pak strany ve smlouvě sjednaly mj. smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné měsíční splátky, s jejíž úhradou by byl žalovaný v prodlení, a náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 100 Kč za odeslání upomínky a 800 Kč za náklady spojené s vymáháním splatného závazku. Ve smlouvě o revolvingovém spotřebním úvěru bylo sjednáno i pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr – SOUBOR MASTER – se sazbou 4,99 % z měsíční splátky úvěru. V době uzavření smlouvy byl žalovaný svobodný a bezdětný, uvedl, že bydlí v domě, byt momentálně splácí, pracuje jako střední manažer u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíční příjmem ve výši 20 000 Kč a náklady na bydlení má ve výši 6 000 Kč. 6. Ze žalobkyní poskytnutého částečného výpisu z účtu žalovaného za měsíc listopad 2017 vyplývá, že žalovaný měl počáteční zůstatek ve výši - 30 Kč, konečný zůstatek pak ve výši 755,39 Kč. Z účtu je pak patrný příjem žalovaného ve výši 17 822 Kč od plátce [právnická osoba] a ve výši 5 688 Kč od plátce [právnická osoba] 7. Z platební bilance a výpisu z účtu žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalovaný postupně načerpal celkem 28 000 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet dne 28. 11. 2017 ve výši 8 000 Kč, dne 7. 6. 2018 ve výši 5 000 Kč a dne 10. 8. 2018 ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil za období od 19. 12. 2017 do 18. 6. 2020 celkem částku 39 400 Kč. 8. Z výzvy – poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 21. 7. 2020 a z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupila v souladu s úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy s tím, že úvěr se ke dni 30. 9. 2020 stal splatným v celém rozsahu. Současně s tím žalovaného upozornila na možnost účtování úroku z prodlení, pokud nebude dluh ke dni jeho splatnosti uhrazen. 9. Z výzvy ze dne 2. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby. 10. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žalovaným odsouhlasené žádosti poskytla žalovanému finanční prostředky formou revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky převodem na bankovní účet v celkové výši 28 000 Kč. Žalovaný postupně zaplatil žalobkyni částku ve výši 39 400 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala jej k jeho zaplacení výzvou ze dne 26. 8. 2020. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů uvedených ve smlouvě, tj. žalovaný je svobodný, nemá žádné děti. Pracuje jako střední manažer u společnosti [právnická osoba] s příjmem 20 000 Kč měsíčně čistého, náklady na bydlení žalovaného činí 6 000 Kč, bydlí v domě a splácí byt, jiný příjem domácnosti jakož i výdaje žalovaného ve smlouvě uvedeny nebyly. Žalobkyně soudu nedoložila, že by si uvedené informace jakkoliv ověřovala. Dále žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z dostupných registrů, žádné další informace o úvěruschopnosti žalovaného nezjišťovala. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1982 odst. 1 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 OZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. 15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému