13 C 87/2021 — Okresní soud v Berouně

Žalobou doručenou soudu dne 26.4.2021, ve znění doplnění žaloby, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 8 781,48 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28.8.2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Uvedla, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému po prověření jeho bonity (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) úvěr ve výši 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se pak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 9 296 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 28.10.2020. Jelikož žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť sjednanou částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu tím povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni s účinností téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením ze dne 18.1.2021. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného požadovala zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 33,78 Kč za dobu ode dne 29.10.2020 do 29.11.2020, a dále z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. 22.12.2020 až do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 15.3.2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podáním doručeným soudu dne 23.7.2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 4 171,93 Kč představující smluvní pokutu ve výši 149,47 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 022,46 Kč. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku II., soud v tomto rozsahu řízení zastavil, přičemž předmětem řízení nadále zůstala jistina ve výši 4 670,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 670,98 Kč od 22.12.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 33,78 Kč. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru [číslo], uzavřené dne 28.8.2019 bylo zjištěno, že na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal věřiteli jeho pohledávku zaplatit do 28.10.2020 Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Právní předchůdkyně žalobkyně předala částku ve výši 5 000 Kč v hotovosti. Strany se rovněž dohodly, že v případě porušení povinností ze strany žalovaného splatit částku dle smlouvy řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, a náklady na upomínání. Z předžalobní výzvy ze dne 15.3.2021, bylo zjištěno, že právní žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky s možností smírného řešení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.1.2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně, a že mu byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění. Na podkladě obsahu shora uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě úvěrové smlouvy ze dne 28.8.2019 a na základě jeho žádosti částku 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se pak zavázal věřiteli vrátit částku 9 296 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 28.10.2020. Jelikož tomuto závazku nedostál, neboť úvěr ani zčásti neuhradil i přes opakované upomínky, právní přechodně žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho zaplacení spolu s účtovaným poplatkem za upomínky a smluvní pokutou. Žalovaný na výzvu nereagoval, a je tedy se splněním této své peněžité povinnosti v prodlení. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, definuje § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z., přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud dále vycházel z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 a násl. o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlo