4 C 156/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 43 598,87 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] SE, [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 20. 4. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že ze smlouvy plyne, že žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou zápůjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za zapůjčené peněžní prostředky úrok ve výši 5 0008 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 10 804 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 254 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 868 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 6. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem 5 666 Kč. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 22 806,36Kč, dlužné částky poplatku ve výši 20 792,51 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 343,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 806,36 od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 041,79 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 22 806,36 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný však ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn. 2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 28. 6. 2021, č.j. 4 C 156/2021-13, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nechť soudu předloží konkrétní listiny, ze kterých úvěruschopnost posuzovala jako je například pracovní smlouva, nájemní smlouva atd. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 8. 7. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to soudu předložila zákaznickou kartu. Současně upozornila na existenci judikatury, podle které je dostatečné ověřit informace uváděné klientem pouze nahlédnutím do příslušných listin. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Dále žalobkyně uvedla, že ona ani její právní předchůdkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, když uchazeči o půjčku dokumenty a doklady právní předchůdkyni žalobkyně pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jiné listinné důkazy nemá). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není. 6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 7. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] SE, [IČO], a žalovaným byla dne 20. 4. 2018 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 28 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 5 008 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 10 804 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 254 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 868 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku. 8. Ze Zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný žije s rodiči a má základní vzdělání. Pracuje u [právnická osoba] Sekurit [právnická osoba] na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem 31 859 Kč. Odhadované osobní měsíční výdaje žalovaného pak dle této karty činní 6 000 Kč. Jeho celkové příjmy činí 31 859 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další úvěry. Uvedené skutečnosti si měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl odeslán dne 14. 2. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 28 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas zápůjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný pracuje u [právnická osoba] Sekurit [právnická osoba] na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem 31 859 Kč, jeho měsíční výdaje jsou pak ve výši 6 000 Kč. Žalovaný nemá půjčku u jiné společnosti. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl odeslán dne 14. 2. 2020. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy. Žalovaný byl upomenut i předžalobně, ničeho však neuhradil. 12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Podle § 588