4 C 159/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 86 635,72 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 12. 7. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že ze smlouvy plyne, že žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou zápůjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za zapůjčené peněžní prostředky úrok ve výši 8 943 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 900 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 14 740 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 544 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 9. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 86 635,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 337,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 518,06 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 % a úroku ve výši 29 % ročně z částky 50 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 28. 6. 2021, č.j. 4 C 159/2021-13, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nechť soudu předloží konkrétní listiny, ze kterých úvěryschopnost posuzovala jako je například pracovní smlouva, nájemní smlouva atd. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 19. 7. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to soudu předložila pracovní smlouvu, dohodu o provedení práce a výplatnici žalovaného. Současně upozornila na existenci judikatury, podle které je dostatečné ověřit informace uváděné klientem pouze nahlédnutím do příslušných listin. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že žádnými dalšími důkazy nedisponuje, jako je pracovní smlouva, výplatní pásky atd.). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není. 6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [IČO], a žalovaným byla dne 12. 7. 2018 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal za poskytnuté finanční prostředky zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 8 943 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 900 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 14 740 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 544 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku. 8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na shora uvedenou zápůjčku ničeho nehradil. 9. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný žije s rodiči. Má základní vzdělání a je svobodný. Pracuje jako skladník. Jeho čistý příjem činní 20 200 Kč měsíčně, jeho běžné výdaje pak činní 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný hradí na externí půjčku 1 000 Kč měsíčně. Uvedené skutečnosti pak byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatní pásky. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut. 12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas zápůjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr jako skladník. Jeho čistý příjem činní 20 200 Kč měsíčně, jeho běžné výdaje pak činní 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný hradí na externí půjčku 1 000 Kč měsíčně. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2020. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy. Žalovaný byl upomenut i předžalobně, ničeho však neuhradil. 13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku ne