10 C 112/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 16.12.2021 ve znění jejího domáhala po žalované úhrady částky 7 111,58 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Tvrdila, že na základě písemné žádosti - návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1. 3. 2018, jeho přijetí a Všeobecných obchodních podmínek poskytla žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaná měla k dispozici úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč (tzv. Komfort čerpání) souhrnně evidovaném na podúčtu [číslo] který se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše splátky se stanoví jako 5% z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 %. Ke dni 23. 4. 2018 žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 33 618 Kč. Čerpání úvěru (tzv. Extra čerpání) evidované na podúčtu [číslo] se samostatně dohodnutými (specifickými) podmínkami splácení se žalovaná zavázala uhradit 11 splátkami ve výši 996 Kč, roční úroková sazba činila 0 %. Žalobkyně byla v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovanou hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalobkyně dále uvedla, že při sjednávání úvěru nezjistila žádné negativní skutečnosti o schopnosti žalované splácet sjednané pravidelné splátky. Vycházela z údajů uvedených ve smlouvě, tedy že žalovaná je svobodná, bezdětná, bydlí u rodičů, její čistý měsíční příjem činí 12 500 Kč a celkové náklady domácnosti 3 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru SOLUS, doplňkovou kontrolu v interním blacklistu, v databázi zaměstnavatelů ARES, v katastru nemovitostí, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostála. Na úvěr uhradila v období od 3.5.2018 do 12.5.2021 celkem částku 41 599 Kč. Žalobkyně jí proto vyúčtovala sjednanou smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, a to částkou ve výši 94 Kč. Dne 20.9.2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů, žalovaná však ničeho neuhradila a žalobkyně tak dopisem ze dne 25.10.2021 od úvěrové smlouvy odstoupila, přičemž odstoupení nabylo účinnosti dne 30.11.2021 a dluh žalované činil částku ve výši 7 111,58 Kč, který se stal téhož dne splatným. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 5 667,68 Kč, úroků ve výši 550,15 Kč, pojistného ve výši 199,75 Kč, náhrady nákladů za upomínání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 94 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 1.12.2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná na výzvu nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Z Žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro revolvingové úvěry a sazebníků bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřela předmětnou smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 9 496 Kč v rámci tzv. Extra použití, která byla úročena sazbou 19,35% ročně, dále bylo ve smlouvě ujednáno, že žalovaná může čerpat revolvingový úvěr do výše 30 000 Kč, který byl úročen sazbou 22,68% Součástí smlouvy byla přihláška k pojištění. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. V žádosti o revolvingový úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí u rodičů a pracuje jako dělnice u [právnická osoba] ČR s měsíčním čistým příjmem 12 500 Kč Náklady na bydlení uvedla ve výši 3 000 Kč. Ostatní výdaje uvedeny nebyly. 6. Z platební bilance bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalované v rámci revolvingového úvěru poskytla celkem částku 33 618 Kč. Na poskytnutou částku žalovaná celkem uhradila 41 599 Kč. 7. Z poslední možnosti mimosoudního vyrovnání ze dne 20. 9. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 2 694 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů. Zároveň byla žalobkyní upozorněna, že v případě neuhrazení dlužné částky, bude žalobkyně nucena od smlouvy o úvěru odstoupit. 8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení se splácením úvěru odstoupila od smlouvy a úvěr se ke dni 31. 11. 2021 stal splatným v celém rozsahu. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 7 112 Kč. 9. Závěrem z předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně tímto vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě dlužné částky. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a že žalovaná načerpala částku ve výši 33 618 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované z dostupných registrů a z údajů, které žalovaná uvedla ve smlouvě, tedy že žalovaná je svobodná, nemá žádné děti a bydlí u rodičů. Pracuje jako dělnice u [právnická osoba] ČR s příjmem 12 500 Kč měsíčně čistého, náklady na bydlení žalované měly činit 3 000 Kč. Žalobkyně další informace o úvěruschopnosti žalované nezjišťovala. Žalovaná postupně zaplatila žalobkyni částku ve výši celkem 41 599 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a dopisem ze dne 25.10.2021 vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Po zesplatnění úvěru žalovaná již ničeho neuhradila. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1982 odst. 1 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 OZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. 14. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplý