10 C 263/2022-44 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 309 618,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 9. 12. 2020 Smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Podle žalobkyně byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně a poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalobkyně dále uvedla, že mezi smluvními stranami bylo dohodnuto, že úrok i ceny za úkony byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna připisovat k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením splátek ve sjednaném termínu, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 27. 6 2021. Žalovaný postupně uhradil od 9. 12. 2020 do 7. 1. 2022 celkem 19 420 Kč, a tato částka byla započtena na příslušenství pohledávky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021, a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaný byl upomenut o zaplacení dlužné částky, ničeho však neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému vždy řádně doručeno, přesto se žalovaný se k ústním jednání, k němuž byla podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se pak z druhého jednání ve věci omluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze 7. 12. 2020 a Smlouvy o úvěru ze dne 9. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že má trvalý pobyt na adrese [adresa], má základní vzdělání, je svobodný, bydlí v nájmu a v domácnosti jsou celkem dvě osoby. Pracovní poměr měl na dobu neurčitou. Ze žádosti dále vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 26 416 Kč, náklady na nájem měly činit 9 000 Kč měsíčně a ostatní pravidelné výdaje měly představovat 500 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně poté uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru ze dne 9. 12. 2020, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal tyto finanční prostředky vrátit v měsíčních splátkách po 4 974 Kč do 16. 11. 2029 a zaplatit úrok 13,99 % ročně. 5. Z informace z CCB vyplývá, že žalovaný neměl žádný záznam a žádné existující kontrakty. Podle potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu z 9. 12. 2020 měl žalovaný průměrný čistý měsíční příjem za posledních dvanáct měsíců 27 944 Kč měsíčně. Ze mzdy nebyly prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí. Podle přehledu o neplatných dokladech nebyl občanský průkaz žalovaného evidován jako neplatný. Žalovaný rovněž neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku (viz výstup z insolvenčního rejstříku). 6. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 8. 8. 2020 do 9. 10. 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu k 8. 8. 2020 činil - 66,62 Kč, žalovanému byla připsána na účet mzda 22 955 Kč, a z účtu byla vybrána v hotovosti najednou částka 22 800 Kč a konečný zůstatek pak k 9. 9. 2020 činil 11,10 Kč. Žalovanému byla na účet připsána mzda 11. 9. 2020 ve výši 29 734 Kč, z účtu byla dne 14. 9. 2020 vybrána najednou částka 29 600 Kč a dne 9. 10. 2020 byla žalovanému připsána částka 26 560 Kč. 7. Z přehledu plateb a čerpání žalovaného a přehledu splátek vyplývá, že žalovaný načerpal od právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 12. 2020 částku 300 000 Kč, a postupně uhradil od 9. 12. 2020 do 7. 1. 2022 celkem 19 420 Kč. 8. Z výzvy ze dne 27. 6. 2021 vyplývá, že žalovaný byl upozorněn na to, že vzhledem k tomu že neuhradil pohledávku z úvěrové smlouvy, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr za splatný k 27. 6. 2021. Výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 6. 2021, jak je zřejmé z poštovního podacího archu z téhož data. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021, přílohy č. 1 – seznam pohledávek a č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným se všemi právy s ní spojenými žalobkyni. Žalovanému bylo současně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni oznámením právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 10. 9. 2021. 10. Výzvou k zaplacení ze dne 16. 3. 2022 byl žalovaný opětovně vyzván k zaplacení v dodatečné lhůtě do 26. 3. 2022 tato výzva byla žalovanému odeslána 24. 3. 2022 (viz přehled o sledování zásilek). 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v měsíčních splátkách s úrokem ve výši 13,99 %. Žalovaný splátky řádně nehradil, nicméně na dluh za období od 9. 12. 2020 do 7. 1. 2022 uhradil celkem 19 420 Kč. Žalovaný byl vyzván přípisem ze dne 27. 6. 2021 k okamžitému zaplacení stávajícího dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 9. 2021 a žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po d