10 C 329/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 120 659 Kč, a to z titulu ústně uzavřené smlouvy mezi Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], otcem žalované, a žalovanou za účelem ubytování zaměstnanců žalované. Předmětem smlouvy byl objekt [anonymizováno], která je součástí hospodářského stavení [adresa] v [obec] u [obec]. Žalobkyně uvedla, že žalovaná měla uvedený objekt v pronájmu v období od 11. 6. 2018 do 23. 4. 2019. Dne 20. 4. 2020 převedl Ing. [celé jméno žalobce] na základě smlouvy o bezúplatném převodu zemědělského obchodního závodu veškeré své pohledávky a závazky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vystavila žalované faktury za nájem, které doposud nebyly zaplaveny, a to faktura [číslo] 2019 vystavena dne 28. 2. 2019 na částku 35.500 Kč splatnou dne 31. 3. 2019, faktura [číslo] 2019 vystavena dne 31. 3. 2019 na částku 34.500 Kč splatnou dne 30. 4. 2019, faktura [číslo] 2019 vystavena dne 30. 4. 2019 na částku 24.200 Kč splatnou dne 30. 5. 2019, faktura [číslo] 2019 vystavena dne 13. 6. 2019 na částku 26.459 Kč splatnou dne 30. 6. 2019. Žalobkyně tvrdila, že v emailové zprávě ze dne 26. 6. 2019, kterou zaslala žalovaná prostřednictvím svého jednatele [jméno] [příjmení], doznává, že služby žalobkyně využívala po dobu 10 měsíců (v žalobě uvedeno období červen 2018 – duben 2019) a že v současnosti dluží žalobkyni úhradu tří faktur, které budou do měsíce uhrazeny. Zároveň žalovaná odmítla uhradit fakturu za energie s ohledem na neexistenci domluvy v tomto smyslu. Žalobkyně měla za to, že v každé nájemní smlouvě je obvykle dohodnuta jak částka nájemného, tak i částka určená jako záloha na energie. Tato záloha byla každý měsíc kromě dubna 2019 započtena do výše ceny vyúčtovaného nájemného a činila 1.500 Kč za měsíc. Na základě nezaplacených faktur vyzvala žalobkyně žalovanou dne 11. 8. 2021 k zaplacení částky 120 659 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení upomínky. Žalovaná na upomínku nijak nereagovala. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, nárok žalobkyně neuznala ani z části. Uvedla, že žaloba je nedůvodná, neboť žalovaná prostory v období uvedeném v žalobě neužívala k ubytování svých zaměstnanců ani subdodavatelů. Žalovaná uvedla, že dříve ubytovací služby žalobkyně využívala a vždy je řádně uhradila. Po ukončení ubytování žalobkyně požadovala v rozporu s dohodami uhrazení vyúčtování za elektřinu. Toto vyúčtování žalovaná odmítla z důvodu, že takový nárok žalobkyně nebyl se žalovanou sjednán, v ceně ubytování mělo být vše, včetně nákladů na vytápění ubytovny, ale i z toho důvodu, že vyúčtování služeb bylo nejasné a nepodložené. Žalovaná měla za to, že faktura za duben 2019 byla vystavena jako náhrada za toto vyúčtování energií. Žalovaná uvedla, že neměla žádný důvod využívat ubytovací služby žalobkyně v uvedeném období, protože práce již v tomto období neprobíhaly a nebyl žádný důvod, aby zaměstnanci žalované bydleli v zařízení žalobkyně. Žádala proto, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 3. K jednání před soudem nařízenému na 24. 8. 2022 se ani žalobkyně, ani její právní zástupce nedostavili, neúčast neomluvili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Soud v řízení provedl tyto důkazy: Faktura [číslo] 2019, která je vystavena na částku 35 000 Kč za ubytování v měsíci únor. Faktura [číslo] 2019, která je vystavena na částku 34 500 Kč za ubytování v měsíci březen. Faktura [číslo] 2019, která je vystavena na částku 24 200 Kč za ubytování v měsíci duben. Faktura [číslo] 2019, která je vystavena na částku 26 459 Kč za spotřebu elektrické energie. Smlouvu o bezplatném převodu Zemědělského obchodního závodu, ze které soud zjistil, že byla uzavřena mezi Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce]. Předmětem této smlouvy byl bezplatný převod vlastnického práva k závodu včetně všech jeho součástí a veškerého příslušenství. Předžalobní upomínku, ze které soud zjistil, že byla zaslána žalované dne 11. 8. 2021 a žalovaná tím byla vyzvána k zaplacení částky 120 659 Kč. Rozpis plateb, ve kterém je uveden doplatek za elektřinu ve výši 26 459 Kč. E-mail ze dne 26. 6. 2019, ve kterém je uvedeno, že žalovaná nemůže přijmout fakturu na doúčtování energií, jelikož částka 296 935 Kč za deset měsíců ubytování by měla být dostatečná. 5. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a žalovanou byla ústně uzavřena smlouva, na základě které, žalovaná využívala ubytovací služby pro své zaměstnance a subdodavatele v době, kdy tito zaměstnanci prováděli práce v okolí pronajímaného objektu. Smlouvou o bezúplatném převodu zemědělského obchodního závodu byly převedeny mimo jiné pohledávky a závazky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vystavila žalované faktury za ubytování a jednu fakturu za spotřebu energií. Žalobkyně své nároky uplatnila vůči žalobkyni předžalobní upomínkou, avšak bezúspěšně. 6. Podle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. 7. Podle ustanovení § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 8. Podle ustanovení § 1724 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 9. Podle ustanovení § 1725 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 10. Podle ustanovení § 2201 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje za to platit pronajímateli nájemné. 11. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Na prvním místě se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně v tomto sporu a shledal, že žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována. Pro tento závěr svědčí smlouva o převodu zemědělského závodu, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem, když touto smlouvou na žalobkyni přešla i veškerá práva a povinnosti plynoucí z ústně uzavřené nájemní smlouvy, kterou se žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobkyně. 13. Pokud se merita věci týká, ve shodě se žalovanou je soud přesvědčen, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní. Z obsahu předložených listin – faktur - lze pouze zjistit, že byly vystaveny Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] jako dodavatelem a jako odběratel je označena žalovaná. Z uvedených faktur však není zřejmé, jaké složky cena v nich uvedená obsahuje, zda je to cena pouze za ubytování nebo i za energie. Faktura [číslo] 2019, která byla vystavena za spotřebu energie, neobsahuje žádné bližší vyúčtování energií (stav měřících zařízení apod.). Žalobkyně svá tvrzení ohledně dodatečného vyúčtování za energie nijak nepodložila. Totéž platí i o tvrzní žalobkyně, že žalovaná ve sledovaném období užívala nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Tuto skutečnost žalobkyně sice tvrdila, avšak k prokázání tohoto tvrzení soudu nenabídla žádný důkaz. V návaznosti na dosud uvedené se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně prokázala své tvrzení, že mezi účastníky tohoto řízení byl ujednán způsob hrazení energií v souvislosti s nájmem prostor sloužících k ubytování. Dle názoru soudu ani v této otázce žalobkyně neunesla břemeno důkazní, neboť k prokázání svého tvrzení nepředložila žádný důkaz. To vše v situaci, kdy žalovaná tvrdila, že spotřeba energií byla součástí celkových plateb za užívání prostor ve vlastnictví žalobkyně. Dále je zjevné, že žalobkyně nijak nedoložila ani neprokázala, zda v měsících, za které byly faktury vystaveny, byly uvedené prostory využívány k ubytování zaměstnanců žalované. Žalovaná tuto skutečnost popírala a žalobkyně opět nenabídla žádný důkaz, který by prokázal opak. V pouhé rovině tvrzení tak zůstalo stanovisko žalobkyně, že žalovaná užívala její nemovitosti ještě v období únor – duben 2019. Zároveň samozřejmě platí, že žalovaná není povinna – a ani nemůže – předkládat důkazy k prokázání negativních skutečností. Nebylo tedy úkolem žalované prokazovat, že prostory již nevyužívala a ani nebylo jejím úkolem prokazovat tvrzení ohledně plateb za spotřebu energií. Byla to naopak žalobkyně, kdo byl v rámci tohoto řízení povinen předkládat důkazy k prokázání svých tvrzení. 14. V situaci, kdy se žalobkyně ani její právní zástupce k jednání před soudem bez omluvy nedostavili, ačkoli byli řádně předvolání, sami se zbavili možnosti, aby vůči nim byla splněna poučovací povinnost soudu o břemeni důkazním v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. Toto poučení však soud může účastníkovi poskytnou pouze při ústním jednání před soudem. Byla to tedy žalobkyně, kdo se svou vinou dostal