10 C 63/2022-23 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 622 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2019. Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy se žalovaný zavázal splácet částku 30 906 Kč, sestávající z půjčené částky 17 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 13 906 Kč, po 516 Kč týdně. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty hotově při podpisu smlouvy. Pro případ prodlení s plněním tohoto závazku si pak strany sjednaly ve smluvních podmínkách zesplatnění zbylého dluhu včetně příslušenství v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. V rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů, kontrolu předložených dokumentů dle evidenční karty klienta, v příslušných registrech zkontrolovala osobní údaje žalovaného, telefonicky u zaměstnavatele, dále aktuální počet exekucí, stav v insolvenčním rejstříku, jakož i platební historii žalovaného a vyhodnotila jeho aktuální finanční situaci dle poskytnutých podkladů a příslušnou lokalitu bydliště a zdroje příjmů na základě vědomostí obchodního zástupce v dané oblasti. Žalovaný však hradil sjednané splátky nepravidelně, na dluh zaplatil pouze částku 13 284 Kč, která byla zčásti započtena na jistinu a zčásti na souhrnný poplatek. Splatnost pohledávky nastala již ke dni 7. 5. 2020, žalobkyně však požaduje úrok z prodlení dnem následujícím od doby předepsané splatnosti smlouvy, tj. od 25. 12. 2020. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 31. 10. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 6 086 Kč při zápůjční úrokové sazbě 70,89 % p.a., dále s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 740 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 080 Kč, celkem částku 30 906 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 515,10 Kč, když první splátku byl povinen uhradit do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru a nezaplacení dluhu ani v následně poskytnuté 30denní lhůtě má žalobkyně právo požadovat splacení celé dlužné částky včetně příslušenství v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. 6. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní žádnou nemovitost ani vozidlo, a v minulosti čerpal u žalobkyně úvěr. Žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 24 384 Kč. Jeho výdaje pak měly představovat náklady na bydlení 4 670 Kč, životní minimum na ověření 3 910 Kč a nebankovní závazky ve výši 3 283 Kč. K dispozici tak měl mít částku 12 521 Kč. Trvalé bydliště žalovaného bylo uvedeno na Městském úřadu [obec], kontaktní adresu měl v obci [obec] se jménem na zvonku„ [příjmení]“. 7. Z výplatních pásek za měsíc srpen a září 2019 má soud za prokázané, že žalovaného mzda v tomto období činila 25 928 Kč a 24 315 Kč. 8. Z platební bilance vedené žalobkyní k úvěrové smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 13 284 Kč. 9. Předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě sedmi dnů od doručení upomínky s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila poštovním podacím archem. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel dne 31. 10. 2019 se žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 906 Kč, tedy celkem částku 30 906 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 515,10 Kč. Při uzavření smlouvy se žalovaným s ním byla vyplněna Evidenční karta klienta. Žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, na dluh uhradil pouze částku 13 284 Kč. Na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 18.8.2021 nijak nereagoval. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 o.z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. 14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále podle ustanovení § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně spl