13 C 19/2022 — Okresní soud v Berouně

Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný se od 30.10.2019 přihlásil jako poplatník televizního poplatku, avšak za dobu od prosince 2019 do prosince 2020 nedostál své zákonné povinnosti zaplatit v plném rozsahu televizní poplatek. Výše televizního poplatku činila 135 Kč měsíčně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o. s. ř., aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas, žalovaný se nevyjádřil a soud má tedy za to, že jeho souhlas byl dán. Na základě tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů dospěl soud k těmto skutkovým závěrům: Podle předložené evidence televizního poplatníka je žalovaný od 30.10.2019 přihlášen k plátcovství televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za dobu prosince 2019 do prosince 2020 ve výši celkem 1 890 Kč. V té době činil televizní poplatek částku 135 Kč. Úrok z prodlení byl kapitalizován za dobu od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou rozhlasového poplatku do 27.10.2021 ve výši 237,51 Kč. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 2 odst. 2, 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dle něhož se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek. Dle ustanovení § 3 odst. 2 citovaného zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Ve smyslu ustanovení § 5 odst. 4 citovaného zákona poplatník, který je právnickou osobou, platí rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače a televizní poplatek z každého televizního přijímače. Podle § 7 odst. 3, 4 citovaného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Dle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil jakožto poplatník televizního poplatku a vznikla mu povinnost hradit odpovídající poplatek. Soud má tak za prokázané, že žalovaný porušil své povinnosti hradit televizní poplatek řádně a včas, když nezaplatil v období prosince 2019 do prosince 2020 celkem 1 890 Kč. Žalobě bylo proto v plném rozsahu vyhověno včetně kapitalizovaného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno ve věci úspěšnému žalobci. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 726 Kč (odměna advokáta ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby /příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby/ a paušální náhrada hotových výdajů advokáta v celkové výši 200 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.; a náhrada 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.).