18 C 196/2022-67 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala úhrady částek uvedených ve výroku rozhodnutí I. a II. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Banka“) uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě níž mu poskytla půjčku ve výši 80 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3 824 Kč, a to ve formě inkasa prováděného z účtu žalovaného. Žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, Banka proto v souladu se smlouvou o půjčce celý dluh žalovaného zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla přípisem ze dne 19.2.2021. Do zesplatnění žalovaný uhradil částku 19 689,49 Kč a po zesplatnění ještě uhradil 8 894,63 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021, uzavřené mezi Bankou, právní předchůdkyní žalobkyně, a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Po postoupení pohledávky žalvoaný již ničeho na svůj dluh neuhradil. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit dlužnou jistinu 59 490,67 Kč spolu s neuhrazeným obchodním úrokem do dne zesplatnění půjčky, tj. k 19.2.2021, ve výši 5 305,82 Kč a nadále běžícím ve výši 12,9 % od 20.2.2021 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení s úhradou sjednaných splátek do dne zespaltnění půjčky ve výši 26,61 Kč a nadále běžícím od 20.2.2020 do zaplacení. Žalobkyně se rovněž domáhala úhrad neuhrazených poplatků a smluvních pokut ve výši 10 784,37 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. První jednání se ve věci konalo dne 18.10.2022. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. náhradním způsobem dne 26.9.2022, a to uplynutím desetidenní lhůty, po kterou pro něj byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí na poště. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto bylo dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 5. Žalovaný uzavřel s [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] (viz. Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba]). 6. Téhož dne žalovaný požádal na formuláři Banky o poskytnutí půjčky ve výši 80 500 Kč s úrokem 12,9% ročně, kterou se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 824 Kč, a to prostřednictvím inkasa ze svého běžného účtu vedeného u Banky (viz. Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci). Zároveň měl obdržet Produktové obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Dne 2.12.2019 Banka akceptovala návrh na uzavření Smlouvy o půjčce (viz. Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce) a zároveň připsala předmět zápůjčky na běžný účet žalovaného (viz. Výpis z účtu žalovaného za prosinec 2019). Žalovaný se opakovaně v průběhu trvání smlouvy o půjčce dostával do prodlení s řádnou úhradou sjednaných splátek, proto ho Banka opakovaně vyzývala k úhradě jednotlivých dlužných splátek a dne 1.2.2021 zaslala Poslední výzvu k úhradě částky 8 740,35 Kč s upozorněním na možné zesplatnění dlužné částky (viz. Poslední výzva a podací poštovní arch z 2.2.2021). Následně Banka vyhotovila pro žalovaného oznámení o zesplatnění půjčky pro prodlení žalovaného s řádnou úhradou splátek a vyzvala ho k okamžité splatnosti celé dlužné částky, která ke dni 19.2.2021 činila 72 148,77 Kč, sestávající z jistiny ve výši 65 758,38 Kč, dlužného úroku z úvěru ve výši 5 305,82 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 86,57 Kč a ostatních poplatků ve výši 998 Kč (viz. Výzva ze dne 19.2.2021). 7. Před poskytnutím zápůjčky provedla Banka dne 25.11.2019 ověření úvěruschopnosti žalovaného, a to na základě žádosti klienta ze dne 25.11.2019 o úvěr [číslo] ve výši 80 500 Kč. Dle prohlášení Banky měl být proces ověřování úvěruschopnosti proveden v souladu s platnými interními procesy a regulací ČNB. Banka téhož dne půjčku schválila, když měla za to, že žalovaný při deklarovaném příjmu 25 000 Kč (odpovídajícímu statistickým údajům) a výdajích žalovaného ve výši 19 570 Kč, z čehož náklady na úhradu stávajících úvěrů žalovaného činí 12 581 Kč, výdaje na bydlení 1 579 Kč a výdaje na živobytí 3 410 Kč a další výdajích 2 000 Kč, má ve volných prostředcích měsíčně částku 5 430Kč, která dostatečně pokryje jak splátku nového úvěru ve výši 3756 Kč, tak i neočekávané výdaje žalovaného (viz. Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Dle předloženého scenu obrazovky provedla Banka lustrace v bankovních registrech, z nichž zjistila, že žalovaný má několik bankovních úvěrových produktů, přičemž v dalších 20 případech mu bylo poskytnutí dalšího úvěru odmítnuto. Dále z formuláře informací o klientovi vyplývá, že Banka evidovala o klientovi informace týkající se jeho příjmu a výdajů k žádosti o úvěr (viz. formulář na čl. 24 spisu), z jakých zdrojů tyto informace pocházejí a jak byly ověřeny z předloženého formuláře nevyplývá. 8. Smlouvou o postoupení pohledávky nabyla žalobkyně od Banky pohledávky za žalovaným, a to ke dni 14.9.2021 (viz. Smlouva o postoupení pohledávky a potvrzení o zaplacení úplaty). Banka rovněž žalovanému oznámila přípisem ze dne 30.9.2021, že pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni (viz. Oznámení ze dne 30.9.2021 a poštovní podací arch ze dne 1.10.2021). 9. Z předžalobní výzvy ze dne 18.2.2022 spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k dobrovolnému splnění svého závazku. 10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona). 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuj