3 C 35/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 31 820 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 6. 2017 smlouvu o úvěru č. [číslo] ve výši 47 506 Kč, který byl účelově vázán na koupi osobního automobilu, když při podpisu smlouvy žalovaný uhradil částku 5 000 Kč z konečné ceny vozidla, tj. 52 506 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit sjednaný úvěr v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 236 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 18. 7. 2017 a konečná splatnost úvěru byla stanovena na 18. 6. 2022. Žalovaný se zavázal celkem uhradit žalobkyni částku ve výši 74 160 Kč. Žalovaný přestal pravidelné splátky hradit řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného s řádným splácením oznámila žalobkyně žalovanému, že úvěr zesplatnila ke dni 15. 6. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však již na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Účastníci se k výzvě nevyjádřili, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Po důkazech provedených listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 20. 6. 2017, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře a souhlasu se zpracováním osobních údajů, soud zjistil, že žalobkyně pomocí zprostředkovatele, společnosti [právnická osoba], s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 47 506 Kč na úhradu části kupní ceny osobního automobilu Volkswagen Passat, a to adhezním způsobem (na standardizovaném formuláři). Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal úvěr uhradit 60 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 236 Kč, a to spolu s ročním úrokem ve výši 19,18 % Celkem měl žalovaný při řádném splácení uhradit žalobkyni částku 74 160 Kč. V úvěrové smlouvě nebylo sjednáno žádné pojištění, a to ani pojištění splátek. Žalovaný podpisem smlouvy stvrzoval, že mu byla před podpisem smlouvy poskytnuta předsmluvní informace na formuláři v listinné podobě. Ze smlouvy má soud za nepochybné, že žalovaný tuto uzavíral jako spotřebitel. Úvěrová smlouva i formulář byly vlastnoručně podepsané žalovaným. 6. Z matričního listu klienta vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 21 000 Kč, že jeho měsíční údaje činí 3 000 Kč a že jeho ostatní měsíční splátky jsou tvořeny částkou ve výši 12 000 Kč. Současně uvedl, že je svobodný, že je zaměstnaný na dobu neurčitou, že bydlí ve vlastní nemovitosti a že žije ve společné domácnosti s další blíže neuvedenou osobou. 7. Z výpisu z registru NRKI pak soud zjistil, že měsíční splátky žalovaného činí celkem částku 8 968 Kč, a to na dva osobní úvěry, úvěr na stavební spoření a na jeden hypoteční úvěr, že celkem 4 mu již poskytnuté úvěry byly ukončeny předčasně z důvodu řádného nesplácení úvěru, a že mu byly celkem dvě žádosti o úvěr zamítnuty. Z výpisu není zjevné, k jakému dni byl vyžádán. 8. Z výzvy k zaplacení celého úvěru ze dne 15. 6. 2020, včetně kalkulace finančního vyrovnání pro předčasné splacení a ukončení úvěrové smlouvy, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy, a to ke dni 15. 6. 2020, a že k tomuto dni vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou ve výši 31 820 Kč. Tato pohledávka sestávala z dlužných splátek do dne zesplatnění ve výši 4 944 Kč, nesplacené jistiny po zesplatnění úvěru ve výši 25 299 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 200 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 377 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. 9. Ze saldokonta úvěrové smlouvy č. [číslo] vyhotoveného ke dni 21. 12. 2021 vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 42 546 Kč. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 2. 2021 a podacího archu ze dne 17. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadova