3 C 66/2021 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 16 831,53 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení. Tvrdila, že žalovaná s žalobkyní uzavřeli dne 29.3.2015 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě které žalovaná čerpala úvěr a žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržela, neboť se dostala do prodlení s plněním svých závazků. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 16 241,53 Kč, náhradu nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 490 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podáním doručeným soudu dne 3.8.2021 a 17.12.2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do požadavku na zaplacení částky ve výši 7.062,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 737,59 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20,41 Kč ode dne 15. 4. 2021 do zaplacení, z částky 682 Kč ode dne 15. 5. 2021 do zaplacení, z částky 1.000 Kč ode dne 15. 6. 2021 do zaplacení, z částky 1.000 Kč ode dne 14. 7. 2021 do zaplacení, z částky 4.000 Kč ode dne 18. 8. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 380,41 Kč ode dne 15. 4. 2021 do zaplacení, z částky 682 Kč ode dne 15. 5. 2021 do zaplacení, z částky 1.000 Kč ode dne 15. 6. 2021 do zaplacení, z částky 1.000 Kč ode dne 14. 7. 2021 do zaplacení, z částky 4.000 Kč ode dne 18. 8. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvádí, že žalovaná po dni podání žaloby uhradila na dluh dne 14.4.2021 částku ve výši 800 Kč, dne 14.5.2021 částku ve výši 1 000 Kč, dne 14.6.2021 částku ve výši 1 000 Kč, dne 13.7.2021 částku ve výši 1 000 Kč, dne 17.8.2021 částku ve výši 4 000 Kč. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku II., soud v tomto rozsahu řízení zastavil, přičemž předmětem řízení nadále zůstala částka 9 769,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 769,12 Kč od 18.8.2021 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 921,14Kč, s úrokem 8,25 % ročně z částky 9 539,12 od 18.8.2021 do zaplacení, a kapitalizovaným úrokem ve výši 777,87 Kč. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o úvěru ze dne 29.3.2015 a z úvěrových podmínek vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr, kdy úvěrový rámec byl nastaven na 30 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého dluhu dopisem ze dne 31.12.2020. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou ke splnění jejích povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 21.1.2021. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud má za prokázané, že žalovaná čerpala úvěr. S ohledem na to, že žalovaná je v prodlení s úhradou svých závazků, je rovněž důvodný nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady právního zastoupení byly stanoveny podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platn