6 C 32/2022-29 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2021 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 6.975 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 11. 2018. Tvrdil, že na základě této smlouvy, sjednané mezi účastníky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], poskytl žalované – po řádném ověření její totožnosti a schopnosti splácet (vyžádáním informací o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalované, které ověřil z dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází) – na základě její žádosti o zápůjčku a po odsouhlasení znění smlouvy a všeobecných obchodních podmínek (smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím PIN kódu jakožto prostého elektronického podpisu) převodem na její účet č. [bankovní účet] dne 19. 11. 2018 peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 975 Kč, to vše se splatností dne 19. 12. 2018. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť na dluh neuhradila žádnou částku, byla povinna zaplatit žalobci vedle zákonného úroku z prodlení též smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč a nahradit mu náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením (celkem tři písemné výzvy po 500 Kč) v celkové výši 1.500 Kč. Dlužnou částku pak žalobci neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a proto se žalobce svého nároku domáhal soudní cestou. 2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení o konkrétním způsobu a datu registrace žalované na internetových stránkách žalobce, ověření její totožnosti (při registraci, žádosti o zápůjčku i při elektronickém podpisu smlouvy), o konkrétních údajích vyžádaných od žalované za účelem posouzení její schopnosti úvěr splácet, dále k vyčíslení smluvní pokuty a k předložení dokladů o odeslání upomínek pak žalobce uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná tvrzení. Vzhledem k tomu, že tato skutečnost zřejmě povede k posouzení úvěrové smlouvy soudem jako neplatné, nemá dle žalobce smysl, aby odpovídal na otázky soudu týkající se poplatků, účetně vynaložených nákladů a smluvní pokuty. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž žalobce svou neúčast prostřednictvím své zástupkyně omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to smlouvou o zápůjčce s datem 19. 11. 2018, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, výpisem z jeho běžného účtu za listopad 2018, upomínkami – pokusy o smír ze dne 26. 12. 2018, 2. 1. 2019 a 9. 1. 2019, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2021 včetně poštovního podacího lístku, jakož i sdělením společnosti [právnická osoba], ze dne 2. 6. 2022. 6. Na podkladě shora uvedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce poskytl žalované na podkladě smlouvy o zápůjčce datované 19. 11. 2018 (sjednané s využitím prostředků komunikace na dálku) téhož dne převodem na její účet částku 3.000 Kč, kterou měla žalovaná žalobci uhradit společně s poplatkem za její poskytnutí ve výši 975 Kč nejpozději do data 19. 12. 2018 Součástí smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě, sjednané pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků z této smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále ujednání o právu věřitele požadovat i další účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením klienta, a to ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Smlouva o zápůjčce ani jiné listiny předložené žalobcem pak neosahují žádné konkrétní údaje o poměrech žalované či o její bonitě, z nichž by žalobce vycházel při posuzování její schopnosti splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr). Jelikož žalovaná svému shora uvedenému závazku k vrácení zápůjčky nedostála, neboť poskytnuté peněžní prostředky ani zčásti nevrátila i přes opakované upomínky, účtoval si žalobce pro tento účel sjednané sankce, a to poplatky za celkem tři upomínky po 500 Kč, celkem tedy 1.500 Kč, jakožto náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalované, a dále smluvní pokutu vyčíslenou za blíže nespecifikované období na částku 1.500 Kč. Žalovaná však nereagovala ani na zaslanou předžalobní upomínku, a je tedy se splněním této své peněžité povinnosti v prodlení. 7. Podle ustanovení § 2390 a § 2392 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. 9. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 10. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 11. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře. 12. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluv