10 C 297/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.6.2022 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky 59 223 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 15.12.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 33 858 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 500 Kč, s úrokovou sazbou 25,14 % ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 10 262 Kč a pojištění. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 24 měsíčních splátkách po 2 661 Kč Poslední splátka byla stanovena na 15.12.2021. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 16.1.2020. Ke dni 26.8.2020 činila dlužná jistina částku 29 283,43 Kč, poplatek pak částku 29 939,57 Kč. Po tomto datu žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 56 %, žalobkyní požadovaná ve snížené výši 25,14 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 14.12.2022 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností ke dni 16.12.2022 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 2 700 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalovaného, konkrétně ze živnostenského listu a faktur v hotovosti 9,10,11/ 2019, které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný uvedl hlavní příjem z podnikání jakožto OSVČ, žil s rodiči, měsíční příjem činil celkem 72 439 Kč, neměl žádný další závazek u jiné společnosti a nebyl veden v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky ve výši 59 223 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jistiny do dne postoupení pohledávky, tj. 14.12.2022, a dále ode dne 15.12.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 15.12.2019 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 30 762 Kč (sestávajícím z úroku v částce 20 500 Kč a částky ve výši 10 262 za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka) a pojištění ve výši 3 096 Kč, tedy celkem částku 63 858 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 2 661 Kč, poslední splátku ve výši 2 655 Kč. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaný zavázal ke splátkovému období počínající ke dni uzavření smlouvy spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 56 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky. 6. Zákaznickou kartou ze dne 15.12.2019 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je OSVČ s měsíčním čistým příjmem ve výši 19 434 Kč. Další příjem domácnosti měl činit 53 000 Kč. Blíže nespecifikované výdaje žalovaného měly činit 10 000 Kč měsíčně, žalovaný nesplácela žádný další úvěr či zápůjčku. Žalovaný nevlastnil automobil, neměl zřízen bankovní účet. Úvěr byl sjednán za účelem bydlení. Jako adresu trvalého pobytu žalovaný uvedl [stát. instituce] ([ulice a číslo]), adresu výběru [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření živnostenský list a faktury v hotovosti za měsíc září, říjen a listopad 2019, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu. 7. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na dluh zaplatil pouze částku 2 700 Kč dne 16.1.2020. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 a seznamu pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 16.12.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16.12.2022, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13.1.2023. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 1.6.2023 a podacího lístku ze dne 2.6.2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Z ostatních důkazů soud nevycházel, neboť je nepovažoval s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby za podstatné. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] dne 15.12.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný rovněž potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 30 762 Kč a částku 3 096 Kč za doplňkové pojištění, tedy zaplatit celkem částku 63 858 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 2 661 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 56 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 25,14 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný na dluh uhradil dne 16.1.2020 pouze částku ve výši 2 700 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovaným byla vyplněna Karta zákazníka, ve které žalovaný uvedl údaje o svých příjmech a výdajích. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.12.2022, kde byl zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spot