9 C 210/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 909,26 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že žalovaný uzavřel v právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 3. 2019 smlouvu o úvěru – konkrétně Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši. Žalovaný se dále zavázal hradit rovněž poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky, např. za upomínání. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Neboť byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, byl úvěr právní předchůdkyní žalobkyně ke dni 5. 10. 2020 zesplatněn. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila celou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 s účinností ke dni 22. 11. 2021, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 9. 12. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka 23 707,02 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 19 794,26 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 900 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1 197,87 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 599,89 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úhradu obchodního úroku z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 14,70 % ročně od 6. 10. 2020 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru) do zaplacení a zákonného úroku z prodlení výši 8,25 % ročně z dlužné částky ve výši 20 694,26 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 19 794,26 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 900 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně ze dne 14. 4. 2022 neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc se souhlasem žalobkyně rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 24. 3. 2019 a všeobecných produktových podmínek bylo zjištěno, že se právní předchůdykně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 482,60 Kč, a to vždy k 8. dni v měsíci počínaje dnem 8. 4. 2019. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 34 390,03 Kč Smlouva byla podepsána přes tzv. SmartBanku pomocí PINu. 6. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie bylo zjištěno, že žalovaný dne 25. 3. 2019 čerpal celý úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 8 596,62 Kč. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 7. 10. 2020 soud zjistil, že právní předchůdykně žalobkyně úvěr ke dni 5. 10. 2020 zesplatnila v celém rozsahu. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 9. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdykně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 8 596,62 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala jej k jeho zaplacení výzvou ze dne 14. 4. 2022. 11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 14 403,38 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o scho