18 C 267/2023-45 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 41 676,58 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela dne 23.2.2012 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo] na základě níž poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni na nákladech poskytnutého úvěru 15 625 Kč (úrok 5 000 Kč, úplata ve výši 10 625 Kč). Celkovou částku ve výši 40 625 Kč se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni ve 13 měsíčních splátkách po 3 125 Kč. Žalovaná na svůj závazek do dne podání žaloby uhradila 19 382,42 Kč, přičemž do prodlení s úhradou dlužné částky se dostala do prodlení s úhradou 7. splátky splatnou dne 31.8.2012. Žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 1 202 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalované počínaje měsícem srpen 2012, s tím, že výslovně v žalobě uplatnila pouze částku 20 434 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu úroku z prodlení od 1.3.2013. 2. Žalovaná uvedla, žer je pravdou, že jí žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, že tento splácela, avšak neví, kolik uhradila. Dále uvedla, že při žádosti o úvěr špatně vyhodnotila rozsah svých a manželových závazků v důsledku čehož nebyli schopni úvěr řádně a včas splatit. Měla za to, že žalobkyně řádně nezkoumala její úvěruschopnost. 3. První jednání ve věci bylo nařízen na den 9.1.2024. Předvoláním k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 14.12.2023. Žalobkyně se z jednání omluvila a výslovně uvedla, aby soud jednal v její nepřítomnosti, žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 23.2.2012 smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 15 625 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 40 625 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 3 125 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o úvěru ze dne 23.2.2012 včetně smluvních podmínek a předpisu splátek). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná do dne podání žaloby uhradila žalobkyni částku 19 382,42 Kč. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta má sodu za osvědčené, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala od žalované údaje týkají se její osoby, příjmů a výdajů Žalovaná uvedla, že žije u rodičů, je na mateřské dovolené, má tří vyživovaní povinnosti, její průměrný měsíční příjem činí 11 000 Kč a příjem celé domácnosti činí 27 000 Kč. Blíže nespecifikované výdaje celé domácnosti měly činit průměrně 15 000 Kč měsíčně. Ze scóringové karty pak má soud za osvědčené, že žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako úvěruschopnou, neboť jí již dříve poskytla úvěr, který žalovaná splatila, je jí více než 25let a méně než 60 let, a její příjem hradí stát. 7. Z výzvy k plnění ze dne 12.8.2022 a podacího archu ze dne 19.8.2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti. 8. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou jako dlužníkem dne 23.2.2012 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru. V souvislosti s úvěrem se pak žalovaná zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 40 625 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 25 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 15 625 Kč, s RPSN 200,4 %. 9. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena v roce 2012, jako úvěr uzavřený podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 10. Podle § 497 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 platí, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1.1.2011 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 13. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném do 24.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 14. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku. 15. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle §§ 5, 7 a 9 nesplnil. 16. Soud ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 17. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 18. Po zhodnocení obsahu listin provedených k důkazu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí. 19. Pokud jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 23.2.2012, je nárok žalobkyně oprávněný pouze částečně, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. 20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že