9 C 100/2024-54 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 20. 3. 2024, ve znění částečného zpětvzetí ze dne 20. 8. 2024, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 78 650 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku. Uvedla, že jako příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem Hlavního města Prahy provedla dne 15. 4. 2021 odtah motorového vozidla reg. zn. , SPZ, , jehož provozovatelem je žalovaná. Odtah byl proveden dle § 19d zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, dle něhož vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nemá více než 6 měsíců platnou technickou prohlídku, tudíž není způsobilé provozu. Žalobkyně následně podala návrh na povolení prodeje vozidla ve veřejné dražbě, který byl příslušným silničním správním úřadem povolen a vozidlo bylo dne 3. 5. 2022 prodáno za 5 000 Kč. Žalobkyně písemně vyzývala žalovanou k odvozu vozidla a k úhradě částky za odtah a parkovné. Žalovaná však na dluh ničeho neuhradila. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah a služby parkoviště, snížený o částku, za níž bylo vozidlo prodáno, ve výši 78 650 Kč. Odtah a služby parkoviště za období od 15. 4. 2021 do 3. 5. 2022 žalobkyně vyúčtovala dle Nařízení č. 2/2013 Sb. Hl. m. Prahy, když za odtah vozidla účtovala částku 1 900 Kč, za 3 dny parkovného účtovala částku 750 Kč (250 Kč za den 1. až 3.), za 177 dní parkování částku 70 800 Kč (400 Kč den 4. až 180.) a za dalších 204 dní parkovného účtovala částku ve výši 10 200 Kč (50 Kč od 181. dne až do dne prodeje vozidla). Z dlužné částky požaduje zákonný úrok z prodlení od 18. 2. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila.2. Podáním doručeným soudu dne 20. 8. 2024 vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do zaplacení částky 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 2. 2024 do zaplacení, a to z důvodu nesprávného výpočtu žalované částky v původní žalobě. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, do této části řízení zastavil.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.5. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:6. Žalobkyně, v rámci své činnosti, pro jejíž účely byla zřízena, provedla dne 15. 4. 2021 ve 12:35 hodin nucený odtah vozidla tov. zn. Ford Fiesta, reg.zn. , SPZ, , z místní komunikace v , adresa, , , adresa, , na odstavné parkoviště , adresa, , jehož provozovatelem je žalovaná (viz Změna zřizovací listiny příspěvkové organizace Správa služeb hl.m. Prahy ze dne 21. 12. 2020, Protokol o odtahu vozidla č. , číslo, , Karta vozidla). Žalobkyně žalované oznámila, že bylo rozhodnutí o povolení prodeje ve veřejné dražbě, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 2. 2022. Vozidlo bylo dne 3. 5. 2022 prodáno v dražbě za částku 5 000 Kč (viz rozhodnutí Městské části , adresa, , odboru dopravy, o povolení prodeje vozidla ze dne 8. 12. 2021, Oznámení ze dne 11. 2. 2022, potvrzení o udělení příklepu ze dne 3. 5. 2022). Cena za odtah a parkovné je stanovena nařízením hlavního města Prahy, a to ve výši 1 900 Kč za úplný odtah vozidla a parkovné ve výši 250 Kč za první až třetí den, ve výši 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po odtahu a částkou 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni poté (viz. Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti zveřejněné ve sbírce právních předpisů města Prahy). V souvislosti s provedeným odtahem pak žalobkyně žalované účtovala náklady odpovídající celkové částce ve výši 83 650 Kč, a to za odtah vozidla 1 900 Kč a dále za parkovné na střeženém parkovišti za 3 dny po 250 Kč, tj. 750 Kč, dále za 177 dní po 400 Kč, tj. 70 800 Kč, a 204 dní po 50 Kč, tj. 10 200 Kč (viz výpočet maximální ceny za úplný odtah a parkovné). Celková částka 83 650 Kč pak je snížena o částku 5 000 Kč, za níž bylo vozidlo prodáno ve veřejné dražbě. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného parkovného naposledy předžalobní výzvou ze dne 12. 2. 2024, avšak ta na svůj dluh neuhradila ničeho (viz Výzva k úhradě dlužné částky ze dne 12. 2. 2024).7. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.8. Podle § 19d odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci.9. Podle § 19d odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit.10. Podle § 19d odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh osoby, která učinila výzvu podle odstavce 1, o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně.11. Dle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.12. Dle ustanovení § 2927 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle ustanovení § 2930 o. z., nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Na podkladě provedeného dokazování soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je zcela důvodná. Soud má za zjištěné, že žalovaná porušila povinnost stanovenou zákonem o pozemních komunikacích, když neodstranila důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, v důsledku čehož žalobkyně provedla dle § 19d odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odtah vozidla a toto následně umístila na k tomu určeném parkovišti. Za tyto úkony si pak vyúčtovala částky odpovídající nákladům stanoveným na