9 C 64/2024-33 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 80 912 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný dne 23. 12. 2021 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 954 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 21 440 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 118 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku 66 912 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 17 měsíčních splátkách po 3 936 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 5. 2023. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 24. 2. 2022 ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně se proto domáhala úhrady částky 30 938,71 Kč na jistině, na dlužném úroku 1 954,01 Kč, na dlužné úhradě za poskytnutí úvěru 20 178,82 Kč, za dlužné úhradě za administrativní činnost 4 816,93 Kč, za dlužné úhradě za umožnění platit splátky v bydlišti 6 023,53 Kč, smluvní okuty ve výši 17 000 Kč, úroku za období od 24. 5. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 1 893,51 Kč a dále jdoucí ve výši 8% ročně z jistiny 30 938,71 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 32 892,72 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 7. 8. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou, avšak žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 23. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 32 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok ve výši 1 954 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 21 440 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 5 118 Kč a inkasní poplatek ve výši 6 400 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 66 912 Kč v 17 měsíčních splátkách po 3 936 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o úvěru ze dne 23. 12. 2021, včetně smluvních podmínek smlouvy o úvěru).6. Z platebního přehledu má soud za prokázané, že ze strany žalovaného byly učiněny dvě úhrady, a to dne 25. 1. 2022 ve výši 1 000 Kč a dne 24. 2. 2022 ve výši 2 000 Kč.7. Ze žádosti o úvěru zpracované pro žalovaného a jím podepsanou dne 23. 12. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je zaměstnán s příjmem 15 323 Kč (podloženo dvěma výplatními páskami za období 10/2021 a 11/2021 a pracovní smlouvou) a pobírá důchod ve výši 12 035 Kč (podloženo dvěma ústřižky pro příjemce ze září a prosince 2020). Žalovaný měl bydlet u rodičů, přičemž náklady na bydlení a energie měly činit 4 860 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady vydal 500 Kč měsíčně a za srážky ze mzdy či výživné 2 871 Kč. Jako měsíční splátky stávajících půjček uvedl 1 Kč. Žádné další příjmy ani výdaje žalovaný neuvedl. Neměl mít žádnou vyživovací povinnost.8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 8. 2023.9. Z výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanoven