11 C 81/2025-28 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 21 239,59 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 nabyla pohledávku za žalovaným od společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , platba byla identifikována pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel a žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení částky 13 000 Kč představující jistinu úvěru, částky 8 239,59 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a příslušenství, případně zaplacení jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Podáním doručeným soudu dne 24. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět v části v níž se domáhala zaplacení částky 6 953,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 953,36 Kč od 9. 3. 2024 do zaplacení. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním, rozhodl soud podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. o částečném zastavení řízení (výrok I.).5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 046,64 Kč a žalovaný na dluh ničeho neuhradil (Potvrzení o platbě ze dne 22. 3. 2023, výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc březen 2023). Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2025, seznam postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 15. 3. 2025, a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů (Oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem ze dne 15. 3. 2025).6. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud dále vycházel z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy jakkoliv zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela zjevně nemohla učinit relevantní závěry o poměrech žalovaného, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy že je smlouva o úvěru ze dne 22. 3. 2023 absolutně neplatná.12. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 046,64 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 o. z. povinen vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovením § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 3. 2025 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 6 046,64 Kč, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok II.), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok III.).13. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 6 046,64 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 19. 3. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 15. 3. 2025, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do 18. 3. 2025. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně, žalobkyně však požadovala 14,75 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III. rozsudku).14. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci z převážné části úspěšný a měl by nárok na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku IV. rozsudku uvedeno.15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.