12 C 234/2025-29 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 109 701,02 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. rozsudku. Uvedla, že žalovaná na základě objednávek objednala u žalobkyně zboží, které jí bylo žalobkyní dodáno a následně vyúčtováno fakturou č. , hodnota, ze dne 28. 1. 2025 znějící na částku 471,90 Kč, splatnou dne 14. 3. 2025, fakturou č. , hodnota, ze dne 28. 1. 2025 znějící na částku 20 473,20 Kč, splatnou dne 14. 3. 2025, fakturou č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2025 na částku 88 755,92 Kč, splatnou dne 3. 4. 2025. Na uvedené faktury žalovaná neuhradila ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky. Z toho důvodu se žalobkyně domáhala jejich úhrady spolu s úrokem v prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po její splatnosti, do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za každou pohledávku, celkem tedy ve výši 3 600 Kč. Podáním ze dne 30. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 109 701,02 Kč s odůvodněním, že žalovaná uvedenou částku uhradila dne 18. 7. 2025, v ostatním na žalobě trvala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:5. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované kupní cenu za zboží specifikované ve faktuře ve výši 471,90 Kč, dodané žalované na základě objednávky ze dne 10. 1. 2025, kdy faktura byla splatná dne 14. 3. 2025.6. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované kupní cenu za zboží specifikované ve faktuře ve výši 20 473,20 Kč, dodané žalované na základě objednávky ze dne 16. 1. 2025, kdy faktura byla splatná dne 14. 3. 2025.7. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované kupní cenu za zboží specifikované ve faktuře ve výši 88 755,92 Kč, dodané žalované na základě objednávky ze dne 6. 2. 2025, kdy faktura byla splatná dne 3. 4. 2025.8. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to upomínkou ze dne 17. 6. 2025, odeslanou datovou zprávou dne 17. 6. 2025 a doručenou 18. 6. 2025.9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.10. Podle § 1968 věta prvá o. z., je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o. z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1972 o.z. má ve vztazích podle § 1963 (tedy ve vztazích, kde je obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu) věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády. Výši stanoví rovněž nařízení č. 351/2013 Sb., a to v § 3 dle kterého minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky činí 1 200 Kč.11. Podle § 96 odst. 1-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu je neúčinné, to neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svoji žalobu v co do částky 109 701,02 Kč zpět, a to ještě před zahájením jednání ve věci, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., a řízení co do částky 109 701,02 Kč výrokem pod bodem I. tohoto rozhodnutí zastavil.13. Soud v rozhodnutí o tom, zda má žalobkyně nárok na zaplacení příslušenství pohledávky zaplacené žalovaným vycházel ze skutkového stavu, že žalobkyně dodala žalované zboží uvedené v jednotlivých fakturách a vyúčtované těmito fakturami, které však žalovaná neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky. K úhradě došlo až dne 18. 7. 2025, tedy po podání žaloby. Vzhledem k tomu, že žalovaná požadovanou dlužnou částku zaplatila až dne 18. 7. 2025, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal z každé jednotlivé částky uvedené ve faktuře za požadované období ode dne splatnosti příslušné faktury do zaplacení, tedy do dne 18. 7. 2025, a to v zákonné výši. Současně pak soud s odkazem na ustanovení § 1972 o.z. přiznal žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve v celkové výši 3 600 Kč, tedy 1 200 Kč za každou pohledávku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).14. Výrok pod bodem III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně podala návrh důvodně a k jeho zpětvzetí došlo pro chování žalované, která pohledávku zaplatila až po podání žaloby. Žalovaná je tak povinna k náhradě nákladů řízení. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 1, 2 o.s.ř. ve výši 34 284 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 486 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 109 701,02 Kč sestávající z částky 5 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.