3 C 94/2025-30 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 4. 2025 domáhala zaplacení částky 28 698 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 25. 4. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že část poskytnutého úvěru ve výši 27 500 Kč poukázala dne 29. 4. 2024 na účet žalované, a částku 2 500 Kč z poskytnutého úvěru zaslala na účet zprostředkovatele úvěru. Dále uvedla, že se žalovaná zavázala vrátit jí úvěr včetně úroků, tj. celkem částku ve výši 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 5. 2024. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně posoudila její schopnost úvěr splácet. Uvedla, že žalovaná neplnila řádně a včas svůj závazek, žalobkyně proto celý nesplacený úvěr zesplatnila ke dni 27. 2. 2025. K tomuto dni byla žalovaná podle žalobkyně v prodlení s úhradou neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 245 Kč a dále s neuhrazenou jistinou ve výši 26 491 Kč a obchodní úroky naběhlé před zespaltněním úvěru v celkové výši 1 564 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované zaplacení nákladů vynaložených za zaslání dvou upomínek vždy po 100 Kč, tj. 200 Kč, a dále smluvní pokutu naběhlou před zesplatněním úvěru v celkové částce 998 Kč, a to za prodlení žalované se splacením dvou řádných měsíčních splátek před splatností úvěru, když pokuta za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky činila 499 Kč. Dále žalobkyně uplatnila vůči žalované rovněž nárok na smluvní pokutu naběhlou po zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z částky 28 055 Kč, kterou kapitalizovala za období od 28. 2. 2025 do 4. 4. 2025 částkou 1 009 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 27. 2. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaná na výzvu soudu nereagovala, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.4. Soud při rozhodnutí vycházel z listin založených žalobkyní do spisu, z nichž zjistil následující ve věci rozhodné skutečnosti:5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ve spojení s úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má soud za prokázané, že žalobkyně je subjektem oprávněným poskytovat spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 4. 2024, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek a předpisu úhrad má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč. Za žalobkyni byla smlouva podepsána jejím zástupcem , jméno FO, který byla označen jako pověřený pracovník společnosti , právnická osoba, označené jako „samostatný zprostředkovatel“. Podle smlouvy byl úvěr sjednán jako neúčelový. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 27 500 Kč a 2 500 Kč provize sprostředkovatele, který se žalovaná zavázala splácet ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, počínaje dnem 20. 5. 2024. Celkem měla žalovaná uhradit částku 46 000 Kč, a to s ohledem na to, že mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba 27,28 %. Úvěr měl být žalované poskytnut na její účet. Podle článku II. písm. b) Smlouvy byla částka 2 500 Kč poskytnuta žalované na účet zprostředkovatele, a to jako provize sjednaná mezi žalovanou a zprostředkovatelem. Žalovaná se dále ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou úvěru či jednotlivých splátek smluvní pokutu ve výši 499 Kč a výši 0,1% denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů. Součástí smlouvy byly rovněž údaje o žalované, a to - že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, bydlí v bytě v osobním vlastnictví, je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , s čistým měsíčním příjmem 25 922 Kč. Jako příjem domácnosti byla uvedena částka ve výši 25 922 Kč, výdaje na bydlení ve výši 8 900 Kč a výdaje na splátky dalších úvěrů nemá. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaná obdržela zákonem vymezené předsmluvní informace.7. Podle formuláře Závazky spotřebitele a výdaje spotřebitele ze dne 25. 4. 2024 a Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 29. 4. 2024 o jejích závazcích, výdajích, příjmech, ve spojení s výplatními lístky žalované za měsíce únor 2024, kdy její čistá mzda byla ve výši 25 405 Kč, a za měsíc březen 2024 byla její čistá mzda ve výši 26 580 Kč, s potvrzením o provedené platbě, ze kterých vyplývá, že žalovaná obdržela na svůj účet částky 25 405 Kč a 26 580 Kč od zaměstnavatele, s informací o pozemku, vyplývá, že žalovaná je svobodná, pobírá mzdu ve výši 25 992 Kč měsíčně, přičemž z této mzdy vynakládá částku 8 900 Kč na bydlení, bydlí ve vlastním bytě. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Dále jsou zřejmé příjmy domácnosti, a to ve výši 25 922 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a výsledek zaznamenala do formuláře Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 29. 4. 2024, když při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z normativních nákladů na bydlení ve výši 8 932 Kč a životního minima žalované 4 860 Kč (viz životní a existenční minimum, výše normativních nákladů na bydlení). Podle výstupu z insolvenčního rejstříku a výpisu z Centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že žalovaná neměla žádný záznam a podle výstupu z registru platebních informací ze dne 27. 4. 2024 nejsou evidovány žádné záznamy.8. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovaná dne 29. 4. 2024 zaslala žalobkyni na její účet částku ve výši 1 Kč.9. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované na její účet částku ve výši 27 500 Kč dne 29. 4. 2024. Z potvrzení o provedení transakce rovněž ze dne 29. 4. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyplatila na účet zprostředkovatele částku 2 500 Kč.10. Z listiny nazvané Bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaná celkově uhradila 8 255 Kč.11. Z upomínky ze dne 26. 1. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.12. Oznámením o zesplatnění - předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru, o důsledcích zesplatnění, výši dlužné částky a zároveň ji byla poskytnuta lhůta v délce 10 dní od odeslání výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen prov