6 C 33/2025-118 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovaným zavázaným společně a nerozdílně zaplacení celkové částky 39 384,50 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 3. 2023. Tvrdila, že na základě této smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník, se zavázala poskytnout žalovaným neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr v celkové výši 55 000 Kč a žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků, sjednaných ve výši 19,99 % ročně (avšak žalobkyní nyní požadovaných pouze ve výši 14,75 % ročně), řádně splatit ve 23 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy 16. den každého kalendářního měsíce. Schopnost žalovaným tento úvěr splácet pak žalobkyně zkoumala ještě před uzavřením smlouvy na základě informací poskytnutých jí žalovanými v žádosti o úvěr a dále na základě transakčních pohybů na osobním účtu žalovaných. Porovnala jejich pravidelné měsíční příjmy a náklady na živobytí a výši úvěrové splátky, přičemž zohlednila též veškeré interní i externí závazky žalovaných a prověřila je v dostupných registrech, z nichž nevyplynuly žádné takové skutečnosti odůvodňující neposkytnutí úvěru a ani to, že by žalovaní měli více dluhů, které nejsou schopni splácet, ani že by jejich platební morálka neodpovídala požadavkům žalobkyně. Žalobkyně proto dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaných úvěr splatit, a proto jejich žádost schválila. Úvěr byl splácen inkasem z bankovního účtu s tím, že se žalovaní zavázali až do úplného splacení všech pohledávek žalobkyně z úvěrové smlouvy udržovat na tomto splátkovém účtu dostatečný disponibilní zůstatek a aby nebyl souhlas s inkasem zrušen. Protože se žalovaní opakovaně dostali do prodlení s plněním splátek, naposledy pak s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru a nereagovali ani na výzvy k úhradě, žalobkyně v důsledku tohoto porušení smluvních podmínek využila svého práva a ke dni 30. 3. 2024 prohlásila úvěr za okamžitě splatný, pročež žalované vyzvala k zaplacení celé dlužné částky je dni zesplatnění ve výši 44 385 Kč. Žalovaní pak nereagovali ani na následnou předžalobní výzvu k plnění, a proto žalobkyně přistoupila k vymáhání své pohledávky, sestávající z jistiny v částce 39 384,50 Kč spolu se smluvním úrokem z této částky, kapitalizovaným za období ode dne 31. 3. 2024 do 11. 11. 2024 částkou 3 678,70 Kč a dále jdoucím v sazbě 14,75 % ročně z dlužné jistiny ode dne 12. 11. 2024 do zaplacení, a spolu se zákonným úrokem z prodlení rovněž z dlužné jistiny, kapitalizovaným za dobu od data 31. 3. 2024 do 11. 11. 2024 částkou 3 633,43 Kč a dále jdoucím ode dne 12. 11. 2024 do zaplacení, soudní cestou.2. V průběhu řízení pak žalobkyně k výzvě soudu nad rámec svých shora uvedených tvrzení k otázce posouzení schopnosti žalovaných splácet spotřebitelský úvěr doplnila, že si potřebné údaje aktivně vyžadovala použitím standardizovaného formulářem nespoléhala se pouze na informace poskytnuté jí žalovanými a tyto ověřovala v souladu se zákonnými požadavky, přičemž vzala v úvahu také veřejně dostupné údaje např. o tehdejší výši životního a existenčního minima. Ze žádosti o úvěr a z výpisů z pohybů na běžných účtech žalovaných tak žalobkyně zjistila, že příjmy žalovaných činily celkem 35 880 Kč (tj. 15 437 Kč u 1/ žalovaného a 20 443 Kč u 2/ žalované), dále z výpisu z rejstříku CBCB prověřila jejich splátkovou morálku a úvěrové zatížení, provedla lustraci žalovaných v insolvenčním rejstříku a ve své interní evidenci klientů. Protože žalovaní uvedli, že nemají žádné měsíční výdaje, stanovila žalobkyně jejich životní výdaje po zohlednění jejich individuální situace na základě dat uváděných žalovanými a podle svého interního ekonomického modelu s využitím statistických dat a normativních nákladů na výslednou částku 15 965 Kč, přičemž při výpočtu disponibilního příjmu žalovaných stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení. Pokud se jedná o splátky jiných závazků, tyto oba žalovaní rovněž uvedli ve výši 0 Kč. Žalobkyně pak dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že 1/ žalovaný neměl v době žádosti o úvěr žádné poskytnuté úvěry, 2/ žalovaná pak měla zřízený kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 30 000 Kč a s orientační splátkou ve výši 900 Kč. Protože splátka aktuálně poskytnutého úvěru činila 3 000 Kč, představovalo nyní splátkové zatížení žalovaných celkem 3 900 Kč. Žalovaní tak po odečtení těchto splátek měsíčně disponovali nejméně částkou 31 980 Kč k pokrytí svých životních výdajů. Závěrem žalobkyně odkázala na odborný výklad týkající se otázky zkoumání výdajové stránky úvěruschopnosti dlužníků s tím, že poskytovatelé úvěru nejsou povinni systematicky kontrolovat pravdivost informací poskytnutých spotřebitelem a že užití ekonomického modelu, zohledňujícího náklady a výdaje úvěrovaného subjektu, je přípustné, pokud jeho výstupem byla absence důvodných pochybností o schopnosti úvěrovaného úvěr splácet. Konečně pak žalobkyně doplnila, že k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 2. 3. 2023 pak došlo elektronicky na základě žádosti žalovaných, jejichž totožnost byla ověřena prostřednictvím jejich bankovní identity, o poskytnutí úvěrového produktu přes interní klientské call centrum ze dne 2. 3. 2023. Vzhledem k výše uvedených skutečnostem tedy žalobkyně měla za to, že splnila veškeré povinnosti ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaní byli v době uzavření smlouvy dostatečně bonitní pro splácení úvěru, žalobkyně se nespolehla na osobní prohlášení žalovaných ohledně jejich poměrů a veškerá tvrzení dle svých nejlepších možností dále prověřovala. Z celého procesu sjednávání úvěru pak nevyplynuly žádné zásadní důvody pro to, že by žalovaní neměli dostát svým závazkům a sjednaným podmínkám.3. Žalovaní se k žalobě písemně nevyjádřili s tím, že rozhodnutí ve věci ponechali na úvaze soudu a pro případ, že by jim byla uložena povinnost k peněžitému plnění, žádali o možnost uhradit toto plnění v přiměřených splátkách. V této souvislosti pak při jednání před soudem ve věci ústně do protokolu ke svým poměrům uvedli, že 1/ žalovaný je nyní zaměstnán na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou jako pokrývač s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s bydlením hradil až do července 2025 nájemné ve výši 15 500 Kč měsíčně, nyní žije u svého dědy, jemuž bude přispívat na bydlení částkou 5 000 Kč měsíčně. Nehradí si žádné penzijní ani životní pojištění či spoření a očekává, že vůči němu bude vedena exekuce pro vymožení dluhu na zdravotním a sociálním pojištění zhruba ve výši 60 000 Kč, neboť za 1/ žalovaného nebyly řádně prováděny odvody či uzavřeny příslušné smlouvy. Zbývající část příjmu 1/ žalovaného zcela pokryjí náklady na jeho základní životní potřeby. Druhá žalovaná pracuje rovněž na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou jako ošetřovatelka v , adresa, s čistým měsíčním příjmem okolo 20 000 Kč. Náklady na bydlení v nájmu činí 15 500 Kč měsíčně a dále k tomu 2/ žalovaná pravidelně hradí vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s bydlením a dále též internet, za který platí 2 500 Kč měsíčně. Vzhledem k výši těchto nákladů a výši svého příjmu si 2/ žalovaná zajistila spolubydlícího, který část těchto nákladů ponese. Kromě kontokorentního úvěru na svém běžném účtu u , právnická osoba, ., má 2/ žalovaná ještě další dluh ve výši 105 000 Kč z titulu úvěru vůči žalobkyni, který však rovněž nebyla schopna splácet; úvěr byl zesplatněn a 2/ žalovaná očekává, že bude vymáhán soudně. Ani jeden ze žalovaných pak nemá žádnou vyživovací povinnost ani žádný majetek vyšší hodnoty. Dlužnou částku by v tomto případě byli schopni žalobkyni splácet společně a nerozdílně po 1 200 Kč měsíčně tak, aby byl dluh uhrazen v přiměřené době dvou let.4. Jelikož se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu bez omluvy své neúčasti nedostavili, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 2. 3. 2023 tak bylo zjištěno, že 1/ žalovaný jako žadatel o úvěr u žalobkyně (jejíž existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a každý ze tří členů této domácnosti disponuje vlastním pravidelným příjmem. Ze svého pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, . dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 15 437 Kč, který byl doložen „sporožirovým účtem bez potvrzení o příjmu“, jiný příjem neměl a splácel ani žádné jiné závazky mimo žalobkyně. Neměl pak ani žádné výdaje v souvislosti s hrazením nájemného ani jiné pravidelné výdaje např. na výživné, srážky ze mzdy či léky. Žalovaná 2/ pak do své žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že žije v družsk