10 C 35/2026-34 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Berouně se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 39 000 Kč s příslušenstvím blíže specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že dne 4. 12. 2025 uzavřel jako zapůjčitel spolu s žalovaným jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit mu poskytnutou finanční částku navýšenou o 4 000 Kč (tj. celkem částku 39 000 Kč) nejpozději do 15. 12. 2025. Žalobce žalovanému předmětnou částku převedl na jím požadovaný bankovní účet dne 4. 12. 2025, avšak žalovaný mu na dlužnou částku doposud neuhradil ničeho, a to i přesto, že byl k její úhradě předžalobně vyzván.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobce, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z e-mailové konverzace mezi uživateli , e-mail, (žalobcem) a , e-mail, (žalovaným) označené jako „Zápůjčka“ ze dne 4. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobci zprávu, v níž požadoval zaslat na č.ú. , č. účtu, částku 35 000 Kč s tím, že se zavázal do 15. 12. 2025 zaslat na bankovní účet, z nějž finanční prostředky obdrží, zpět částku 39 000 Kč. Bylo uvedeno, že obsah této zprávy byl závazný a platný připsáním peněz na účet žalovaného. Žalobce žalovanému potvrdil, že finanční prostředky odeslal a požadoval po žalovaném, aby mu potvrdil, že je obdržel. Žalovaný následně potvrdil, že finanční prostředky na účet obdržel a přislíbil jejich navrácení do 15. 12. 2025.5. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bankovního ústavu , právnická osoba, ., IČO , IČO, , soud zjistil, že z bankovního účtu žalobce č. , č. účtu, byla dne 4. 12. 2025 zaslána na bankovní účet , č. účtu, částka ve výši 35 000 Kč se zprávou pro příjemce „, Jméno žalobce, – Zápůjčka“.6. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 1. 2026 vč. doručenky z datové schránky soud zjistil, že žalobce shrnul skutkový stav daného sporu a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 39 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z dlužné částky, a to od 16. 12. 2025, tj. ode dne následujícího po stanovené splatnosti, do zaplacení. Dlužná částka byla vč. příslušenství vyčíslena na částku 46 759,67 Kč. Právní zástupce žalobce zaslal uvedenou výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce do datové schránky žalovaného jako fyzické podnikající osoby dne 3. 1. 2026 s tím, že oprávněná osoba si danou zprávu vyzvedla dne 8. 1. 2026.7. Z SMS komunikace mezi uživateli nadepsané kontaktem „, jméno FO, “ v období od 15. 12. 2025 do 30. 1. 2026 soud zjistil, že mezi uživateli probíhala rozsáhlá komunikace o navrácení finančních prostředků, přičemž jeden z uživatelů opakovaně přisliboval jejich navrácení a uváděl, že uznává svůj dluh, zatímco druhý z uživatelů se opakovaně snažil získat své finanční prostředky zpět.8. Z výpisu telefonních hovorů za období od 18. 12. 2025 do 26. 1. 2026 soud zjistil, že bylo i několikrát denně v uvedeném období telefonováno kontaktu označenému jako „, jméno FO, “.9. Podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.10. Podle § 2390 o.z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 1968 věta prvá o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o. z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Z výše uvedeného má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce společně s žalovaným uzavřeli dne 4. 12. 2025 prostřednictvím e-mailové komunikace dohodu, v níž se žalobce zavázal žalovanému přenechat částku 35 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal žalobci do 15. 12. 2025 navrátit celkem částku 39 000 Kč. Žalobce ještě téhož dne, tj. 4. 12. 2025, zaslal podle dohody bankovním převodem na bankovní účet žalovaného částku 35 000 Kč s tím, že žalovaný žalobci obratem potvrdil, že předmětné finanční prostředky obdržel. Žalobce se následně prostřednictvím SMS zpráv a telefonátů snažil po žalovaném vymoct navrácení finančních prostředků, avšak to se nepodařilo, a žalovaný doposud žalobci na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani přesto, že mu byla dne 3. 1. 2026 zaslána do datové schránky, jejímž je jako fyzická podnikající osoba vlastníkem, předžalobní upomínka, s níž se oprávněná osoba uvedené datové schránky seznámila dne 8. 1. 2026.13. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel společně dne 4. 12. 2025 uzavřeli ve smyslu § 2390 o.z. smlouvu o zápůjčce, na základě které si společně ujednali přenechání zastupitelné věci, v tomto případě peněz ve výši 35 000 Kč s tím, že žalobce žalovanému uvedenou částku předal dne 4. 12. 2025 prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal do data 15. 12. 2025 navrátit žalobci částku 39 000 Kč, což neučinil, čímž nastalo prodlení žalovaného. Soud pak následně v důsledku tohoto žalobci přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 o.z., který požadoval, a to ode dne následujícího po dni splatnosti zapůjčené částky, tj. ode dne 16. 12. 2025, do zaplacení.14. Závěrem pak soud dodává, že z provedeného dokazování sice vyplynulo, že právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku do datové schránky, jejímž je vlastníkem, avšak nikoliv jako fyzická osoba, která je v tomto řízení žalována, ale jako fyzická podnikající osoba. I přesto je však na místě tento způsob doručení výzvy k úhradě žalobci ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) uznat, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že právě oprávněná osoba se do datové schránky přihlásila dne 8. 1. 2026, čímž se stala předmětná datová zpráva obsahující předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce doručenou. V tomto postupu pak soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, které říká, že „Účinnost doručení písemnosti do datové schránky účastníka, která mu byla zřízena pro jinou činnost, než v rámci jaké vystupuje v daném řízení před soudem, nastane v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba. Fikce doručení podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech nepřichází v případě doručování písemnosti do "nepříslušné" datové schránky v úvahu.“15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 240 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 950 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 000 Kč sestávající z částky 2 660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní upomínka se skutkovým rozborem a sepis žaloby to vše učiněno až po 1. 1. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 330 Kč, která činí částku 1 960 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Soud následně žalobci nepřiznal náhradu nákladů za podání, jenž bylo učiněno dne 17. 2. 2026, neboť obsahově byly v podání konstatovány skutečnosti, které mohly být žalobcem uplatněny již v podané žalobě, a to vč. předložení dalších důkazů. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce, který žalobce v řízení zastupoval.