13 C 34/2025-46 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 90 811 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 27. 6. 2018 s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky, a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 316 458 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – osobního automobilu, kdy byla částka úvěru vyplacena na účet prodejce. Konečná cena předmětu financování činila 346 458 Kč, kdy žalovaný část kupní ceny uhradil při podpisu smlouvy částkou 30 000 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit sjednaný úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 7 977 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 25. 7. 2018 a konečná splatnost úvěru byla stanovena na 25. 6. 2024. Žalovaný se zavázal celkem uhradit žalobkyni částku ve výši 574 344 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím nahlížení do registrů NRKI, BRKI, SOLUS, dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále srovnávala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Žalovaný přestal pravidelné splátky hradit řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného s řádným splácením oznámila žalobkyně žalovanému, že úvěr zesplatnila ke dni 15. 4. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj dluh, žalobkyně po něm požadovala dlužné splátky do data zesplatnění úvěru ve výši 15 954 Kč, úrokové vyrovnání, resp. obchodní úrok, který žalobkyně spočítala do data poslední splátky před zesplatněním úvěru do data ukončení smlouvy ve výši 3 824 Kč, nesplacenou jistinu, kterou měl žalovaný hradit po dni zesplatnění ve výši 295 333 Kč, smluvní sankce účtované v případě prodlení ve výši 500 Kč a náhradu poplatku externí agentuře, který představuje účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 7 490 Kč. Ani po výše uvedené výzvě žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni neuhradil a byl vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. K 27. 6. 2018 přistoupil věřitel k prodeji vozidla a dne 20. 5. 2019 bylo vozidlo zpěněženo částkou 225 000 Kč. Žalovaný žalobkyni dle jejího tvrzení od doby zesplatnění do dne podání žaloby uhradil částku ve výši 10 800 Kč a než došlo ke zesplatnění žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 71 566 Kč, tj. celkově žalobkyni uhradil částku ve výši 82 366 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však již na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2018 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 6. 2018, souhlasu se zpracováním osobních údajů a úvěrových podmínek žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně pomocí zprostředkovatele, společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 316 458 Kč na úhradu části kupní ceny osobního automobilu Audi A5. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal úvěr uhradit 72 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 7 977 Kč, a to spolu s ročním úrokem ve výši 22,19 %. Celkem měl žalovaný při řádném splácení uhradit žalobkyni částku 574 344 Kč. V úvěrové smlouvě nebylo sjednáno žádné pojištění, a to ani pojištění splátek. Žalovaný podpisem smlouvy stvrzoval, že zároveň podepsal smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva z důvodu zajištění zaplacení všech pohledávek zprostředkovatele, které mu vůči žalovanému vzniknou v souvislosti se smlouvou, z důvodu porušení smluvní a zákonné povinnosti žalovaného, které zprostředkovateli vzniknou v důsledku zesplatnění úvěru, z důvodu bezdůvodného obohacení, zaplacení nákladů zprostředkovatele souvisejících s výkonem zajišťovacího převodu vlastnického práva podle zajišťovací smlouvy a zaplacení nároků spojených s pojištěním. Podpisem zajišťovací smlouvy bylo dočasně a bezúplatně převedeno vlastnického právo žalovaného k autu na zprostředkovatele. Ze smlouvy má soud za nepochybné, že žalovaný tuto uzavíral jako spotřebitel. Úvěrová smlouva včetně zajišťovací smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly vlastnoručně podepsané žalovaným.5. Z matričního listu klienta vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 65 875 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 9 000 Kč. Současně uvedl, že je svobodný, je podnikatel, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastní nemovitosti a má jednu vyživovací povinnost.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem zjištěno, že žalobkyně celkově poskytla žalovanému částku ve výši 316 458 Kč a celkem byla uhrazena částka ve výši 235 800 Kč.7. Z kupní smlouvy uzavřené mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „prodávající) a , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „kupující“) dne 20. 5. 2019 včetně Protokolu o předání a převzetí předmětu smlouvy ze dne 20. 5. 2019, faktury – daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 21. 5. 2019 a základních údajů o registraci bylo soudem zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela se společností , právnická osoba, dne 20. 5. 2019 kupní smlouvu na vozidlo tovární značky Audi A5, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , s rokem první registrace 2010 za kupní cenu ve výši 225 000 Kč. Provize za prodej vozidla činila 2 420 Kč.8. Z výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 18. 4. 2019 včetně poštovního podacího archu ze dne 23. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k vrácení dlužné částky ve výši 323 101 Kč, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepsání této výzvy. Předmětná výzva pak byla žalovanému odeslána dne 23. 4. 2019.9. Z oznámení o prodeji vozidla a výzvy k doplacení dluhu ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru došlo k realizaci zajišťovacího převodu vlastnického práva k vozidlu a toto žalovanému bylo následně odebráno a prodáno za 225 000 Kč.10. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 5. 2. 2019 soud zjistil, že na základě smlouvy o spolupráci při správě pohledávek ze dne 1. 6. 2017 byla žalobkyni vyfakturována odměna za vymáhání případu č. smlouvy , hodnota, – , Jméno žalovaného, ve výši 7 260 Kč se splatností dne 7. 3. 2019.11. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, vystavené dne 12. 5. 2019 na částku ve výši 960 Kč (, jméno FO, , znalecký posudek), splatné dne 19. 5. 2019 soud zjistil, že úhradou kupní ceny dle této faktury žalovaný potvrzuje, že kupuje dané vozidlo a prohlašuje, že se řádně obeznámil s technickým stavem vozidla, a že tento odpovídá jeho kupní ceně.12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 3. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného předžalobně upomenula k úhradě dlužné částky.13. Z přiznání k dani z příjmu žalovaného za rok 2017 a kontrolního hlášení žalovaného za rok 2018 bylo soudem zjištěno, že za rok 2017 rozdíl mezi příjmy žalovaného ve výši 1 755 510 Kč a výdaji ve výši 965 004 Kč činí 790 506 Kč.14. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v červnu 2018 žádal o spotřební úvěr ve výši 217 998 Kč. Žalovaný má 1 kreditní kartu, 1 kontokorentní úvěr, 2 spotřební úvěry a 2 investiční úvěry.15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 316 458 Kč, když jí bylo uhrazeno pouze 307 366 Kč. Žalovaný tak dluh zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 o