Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované úhrady částky 21 300 Kč s příslušenstvím, jako nesplacené zápůjčky. Uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalované dne 11. 6. 2024 částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 300 Kč. Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku, prostřednictvím webové stránky , www stránky, . Žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 7 287. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných a majetkových poměrech. Uvedené skutečnosti byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná nehradila své splátky řádně a včas a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 11. 11. 2024. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované požaduje uhrazení dlužné jistiny, poplatku za poskytnutý úvěr, smluvní pokuty za období od 12. 11. 2024 do dne vyhotovení návrhu a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně též požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení. Žalovaná již ničeho neuhradila, ač byla před podáním žaloby na tuto svou povinnost upozorněna.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 6. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně vyplývá, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet č. , č. účtu, (bankovní účet uvedený ve smlouvě). Žalovaná se zavázala žalobkyni do 11. 11. 2024 vrátit poskytnutou částku 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalované je připojeno datum 11. 6. 2024 09:51:08 a PIN kód , hodnota, a u věřitele je připojeno datum 11. 6. 2024 a vlastnoruční podpisy jednatelů žalobkyně, kdo a kdy tyto údaje na smlouvu připojil, není zjevné.5. Z výpisu z běžného účtu společnosti , právnická osoba, . vyplývá, že žalobkyně poukázala částku 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, (uvedený ve smlouvě) dne 11. 6. 2024.6. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně měla uzavřít smlouvu o zápůjčce právě s žalovanou.7. Z vyjádření společnosti , právnická osoba, . ze dne 21. 4. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná.8. Z upomínek ze dne 14. 10. 2024, 25. 10. 2024, 13. 11. 2024 a 22. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla upomínána o úhradu dlužné částky. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 7. 2025 vč. poštovního podacího lístku z téhož dne).9. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč, která byla dne 11. 6. 2024 poukázána na účet č. , č. účtu, . Žalovaná i přes zaslanou předžalobní výzvu uhradila žalobkyni pouze částku 7 287 Kč, a se splněním zbývající části svého peněžitého závazku je proto v prodlení.10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 78 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.17. Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.19. Podle § 94 a 95 ZoSÚ musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k ZoSÚ.20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 7 713 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 13 C 49/2026 - 10 ze dne 16. 4. 2026, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované a dále jak a kdy poskytla žalované předsmluvní informace, když k těmto úkonům je povinna podle ZoSÚ účinného v době uzavření úvěrové smlouvy, a aby na prokázání svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny. Žalobkyně v podání ze dne 24. 6. 2026 uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a požádala, aby soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co jí bylo poskytnuto na základě smlouvy o zápůjčce jakožto bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení a dále, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud tak uzavírá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, případně tuto schopnost vyhodnotila zcela nesprávně, v důsledku čehož je smlouva o zápůjčce neplatná.24. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně dne 11. 6. 2024 odeslala na účet žalované uvedený ve smlouvě o zápůjčce částku 15 000 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze částku 7 287 Kč, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 7 713 Kč oprávněný včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 713 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 29. 7. 2025, ve kterém vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z. Žalovaná tedy měla nejpozději 4. 8. 2025 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradila, dostala se následující den do prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. neboť neshledal důvody pro postup jiný (výrok I. tohoto rozsudku).25. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí zápůjčky, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě a co do části zákonného úroku z prodlení (výrok II. tohoto rozsudku).26. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.