Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 47 051,96 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. - III. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 20. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně , www stránky, , a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Následně zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a termín splatnosti. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení dlužné jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 051,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina převedena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně jí žalovaná uhradila částku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh již ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podáním doručeným soudu dne 30. 6. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu nároku na zaplacení částky 1 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, neboť žalovaná uvedenou částku uhradila již dne 27. 7. 2025 původnímu věřiteli, tedy před podáním žaloby.4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Smlouvou o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2025 uzavřenou formou prostředků komunikace na dálku se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 970,15 Kč, splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činila 112 % ročně a RPSN 191,80 % (viz Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2025 a Obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách).6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 20. 5. 2025 byla žalované zaslána částka ve výši 35 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Současně soud zjistil, že z téhož bankovního účtu byla dne 27. 7. 2025 uhrazena částka ve výši 1 000 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 20. 5. 2025 byla na bankovní účet č. , č. účtu, provedena platba ve výši 35 000 Kč, pod variabilním symbolem , var. symbol, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou.9. Z upomínky ze dne 25. 7. 2025 soud zjistil, že ke dni jejího vyhotovení činila dlužná částka 10 049,80 Kč.10. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 20. 8. 2025 bylo soudem zjištěno, že k tomuto dni činila dlužná částka 9 166,36 Kč.11. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 20. 9. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že k tomuto dni činila dlužná částka 46 489,82 Kč.12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 bylo soudem zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 10. 202513. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 a podacího lístku ze dne 20. 10. 2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.14. Z potvrzení od společnosti , právnická osoba, . ze dne 29. 5. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná , Jméno žalované, .15. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.16. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 20. 5. 2025 žalované částku v celkové výši 35 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná žalobkyni (či její právní předchůdkyni) uhradila pouze částku ve výši 1 000 Kč.17. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.20. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“.22. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 ZoSÚ, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.26. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.27. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.29. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.31. Jelikož ve věci došlo ke zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaná se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o. s. ř. a řízení v této části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).32. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ZoSÚ s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů či spoléhání se jen na žadatelem sdělené informace, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovanými §§ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.33. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a její objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv jejími příjmy či výdaji a vycházela jen z informací uvedených žalovanou. Nijak neověřovala, kolik vydá za bydlení, či zda s někým sdílí domácnost, kolik vydá na cestu do zaměstnání, léky, jídlo, běžné potřeby, kulturu, sport či volný čas. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila zcela nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2025 je neplatná.34. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 35 000 Kč, jež byla převedena na její bankovní účet. Z této částky bylo dosud uhrazeno pouze 1 000 Kč, přičemž v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku dosud nezaplatila a dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky (tj. od 30. 9. 2025, neboť výzvou ze dne 20. 9. 2025, odeslanou na adresu žalované téhož dne žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ihned) do zaplacení s tím, že soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o. z. Pojmem ihned se ve smyslu § 1959 o. z. myslí doba do 5 dní. Žalovaná tedy měla nejpozději 29. 9. 2025 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradila, dostala se následující den do prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. neboť neshledal důvody pro postup jiný (výrok II. tohoto rozsudku).35. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků a úroků z prodlení nad rámec přiznaných (výrok III. tohoto rozsudku).36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 135 Kč, přičemž tato částka představuje 44,6 % z celkové částky nákladů žalobkyně, tedy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně, který činí 72,3 % a neúspěchem žalobkyně, který činí 27,7 %, z celkové výše nákladů, tj. z 4 787 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 883 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru z tarifní hodnoty ve výši 47 051,96 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody; ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala (výrok IV. tohoto rozsudku).